III. Juž nechte být!

Jaroslav Vrchlický

III.
Juž nechte být!
Juž nechte být, co bylo otců vinou, ti pykali za nesvornosť svou sami, jich slávy posud spějem ruinami, v svár nový leda vzpružit si krev línou. Ne Kristus poplván a v ruce s třtinou, leč vítězně jenž kráčel nad vodami, buď jako symbol věčné síly s vámi, ten, klenbu hrobů jenž prorazil stinnou! Do suchých kostí ani prorok žití víc nevdechne, spíš může v tiši hluché se uřvat – kosti dále slunce bělí. K těm jedině sup hladový se řítí, neb šakal ob čas prohrabává suché, co mrtvo, mrtvo. Líp je, kdyby stlely. 7
Básně v knize Hlasy v poušti:
  1. I. Vstup.
  2. II. Vina a trest.
  3. III. Juž nechte být!
  4. IV. Stará báj.
  5. V. Sursum corda!
  6. VI. Právo odvety.
  7. VII. Suché kosti.
  8. VIII. Minulosť a přítomnosť.
  9. IX. Vždy na ráně.
  10. X. Procitnutí.
  11. XI. Dvojí prospěch.
  12. XII. Naše práce.
  13. XIII. Politická píseň.
  14. XIV. Co chceme.
  15. XV. Snad přece!
  16. XVI. Jen spravedlnosť!
  17. XVII. Credo.
  18. XVIII. Koruně sv.-Václavské.
  19. XIX. Naší řeči.
  20. XX. Naděj lidu.
  21. XXI. Naše píseň.
  22. XXII. Epilog.