Sonet o starých lidech.

Josef Svatopluk Machar

V té tváři starých lidí vždycky leží klid, ticho, tklivý s minulostí smír, jako když v podvečerní kraje sněží nadhvězdný, bílý, lehký pýr. Je výsledek to života? Hm, stěží. Jak nás, je stopil život ve svůj vír. Je jas to duše? Oh, jak v staré věži jim v lebce sedí též snad netopýr... Jednoho starce tázal jsem se kdys. – „Je život zlý,“ řek’ jenom, „my už žili“ – a významně si pohladil vlas bílý... My žili už! V tomť vše. Co z těch tváří svítí, toť odlesk čehos příštího. Toť rys příštího štěstí... Ovšem ne už žití.

Patří do shluku

michna, šlik, kacířský, cizák, chám, žoldák, bavor, hanuš, zikmund, bavorák

187. báseň z celkových 220

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA RADHOŠTI. (Josef František Karas)
  2. None (František Chalupa)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. Choť Krokova. (František Chalupa)
  5. DŮVĚRNÝ DOPIS (Božena Benešová)
  6. Bavůrek z Švamberka. (Josef Václav Frič)
  7. Valdštýn v Jičíně. (Irma Geisslová)
  8. Hus. (Adolf Heyduk)
  9. Ó vlasti! Sotva kdy tvé svaté jmeno (Jaroslav Vrchlický)
  10. XLII. Moje dumy, moje smutky (Jaroslav Vrchlický)