NA TROSKY
[25]
Sem„Sem se uchyl v syrou skrejši,
zde svých žalob rozpomeň;
jsi-li pohrom citlivější,
jimiž předků hynul peň.“
Tyto hrad mi šedomechý
pustých Trosek vane vdechy.
Stojíť sama osiřalá
pamět věku vetchého;
žitele jen katrč malá
v dolu chová lidského.
Chyše ondy mnoholidné
pusté jsou a ovšem klidné.
Jedno z děsného se rumu
pronáší duch hrdinný,
antě vzletěl vzhůru k chlumu,
zhrdnuv nízkem planiny,
strminu si nejpříkrejší
obrav za byt nejmilejší.
27
Výše oko unavuje,
zrak nestíhá vrcholu;
kolmá střeže přístup sluje
k neschůdnému okolu.
A přec ohromné ty skály
ohroměji druhdy stály.
Druhdy z jejich stkvělých bání
na okolní polohy
milé bylo pohlédání
na Veliz a Zbirohy.
Vsi a tejny podál znalé
strážnic těchto byly dbalé.
Rcete, věže nebenosné,
kdo vás hrady věncoval?
Než vás stihly zloby losné,
kdo tu žil a domoval?
Marný dotaz! ozev lení,
trvá v tichém odmlčení.
Piramíd tak u Kaira
při Nýlovém prameně
na odivu všehomíra
28
čelí neohrozeně,
jednak starožitných králů
za odmlkem jevě chválu.
Rovné slovo, však i vinu
nese české rameno,
an tě zvrhlo v rozvalinu,
co ním hrdě staveno.
Ním se vznesly tvrze brány,
ním i lehly rozmítány.
S valnými ač vojů davy
všudy hromný Žižka, rek,
o ně obrážel své hlavy,
marný ke zdi žena vztek.
Nepodalť se čedič černý,
tvrdosti své zůstav věrný.
Dlouho stanul, Pannou zvaný,
bez ourazu vcele hrad,
až ho utkal bitce branný
Čechů krále z Poděbrad.
Sporu tu k vejstraze hrůzné
křepkost dána v rumy různé.
29
Takto s Krkonošské hory
v jaře rozvodněný proud
husté zachvacuje bory,
skalnatých se vyhnuv hroud.
Výmol vytrávené řeky
jeví moc a její vzteky.
Jizby krov a komnat zdobu
skryla hmotná zápěna;
zdí jen spousta ušla hrobu
tloušťkou jsouci hájena,
nad níž sochy v rovném smutě
ostaveny nepohnutě.
Němě čníte bez ohlasu
těch, co u vás v pokoji
smutně žili nebo v kvasu,
kratochvilném rozbroji.
Plesů jich neb želů heslo
potomstva se nedoneslo.
Hluchý poklid v škoule káně
ruší dvorným křehotem
a jen věkovitá pláně,
30
rumnou zkořenivši zem,
zavětila v zvolném tiše
prázdnost k nebi zorné chyše.
Snad že v onom světnic rohu,
kde se stěny mezera
otevřela nuzně hlohu,
slzela se nevěra.
Snad tu žalostného lkání
slyšet bylo rozléhání.
Snad z těch oken, kdežto hostí
vzteklá nyní vichřice,
zřela dívka s toužebností
na poplužní silnice
truchlým okem, z které strany
chvátá jinoch milovaný.
Snad tu v tuhém hrotů klání
českorodní šlechtici
cvičívali do ustání
k boji mužnou pravici.
Snad tu z luků zvučné střely
mírně k cíli zaletěly.
31
Snad tu čacký otec syna,
jako někdy Azdrubal,
vroucně k svému srdci vina
na ouhlavní vrahy slal:
„Vlasti k pomstě chop se braně,
nechať nemře v bídné haně.“
Ach, jak kormoutlivá směna!
V sídle české čerstvoty
stínem reků ušla jména
v nepamětné temnoty.
Lupen chrastí, vítr vyje
skrze ssuté sklepů šije.
Zbytky dřevné statečnosti
leží s prstí smíšené:
tak se věkem tuhy prostí
srdce láskou zdvižené.
Vroucnost hasne, klopot stane,
leskem slávy pochované.
(Po prvé otištěno 1814.)
32
VYSVĚTLIVKY K BÁSNÍM
[33]
MAREK JUNGMANNOVI
Lojolovy dumy = Ignáce z Loyoly t. j. jesuitů.
Zvůr = zoraná půda, osívané pole.
Jenz̀, v obrozenské řeči ustrnulý tvar pro všecky rody i pro číslo množné.
Vzdora, v starší řeči také ženského rodu.
Podzemnice = vězení.
Tam od východní strany t. j. z Ruska.
Ukaz, rusky = rozkaz, nařízení.
Moudrost Šlecerova. August Lud. Schlözer (1735–1809), německý historik, pobýval na Rusi. Psal také o věcech slovanských; o Slovanech a o jejich budoucnosti smýšlel příznivě.
Mláď, podle starší řeči = mládí i mládež.
Slovenky = Slovanky.
Kopitar Bartoloměj (1780–1844), vynikající slavista, žák Dobrovského. Kromě učených spisů hájil také Slovany. Jungmann uvedl v známost českých vlastenců památný obranný článek Kopitarův „O slovanských nářečích a prostředcích jim se naučiti“ v Hromádkových Prvotinách 1813. Ten asi hlavně působil na Marka.
POSLÁNÍ K JUNGMANNOVI V ÚNORU 1817
Jungmann otiskl ve své Slovesnosti ze skromnosti jen začáteční písmeno svého jména: Poslání k J. v únoru 1817.
V Polabí t. j. v Litoměřicích, kde studoval Antonín Marek v letech
35
1804–1808 bohosloví. Jungmann byl jeho učitelem češtiny a slovanských řečí.
Požáry, podle turnovského nářečí = pronikavě zbarvené červánky na oblacích při západu slunce.
Klepy, starý hrad blíže Libochovic, v něm. Hasenburg. (Pozn. bás.)
Doba = figura. (Pozn. básn.)
Otčizna, dědictví po otci, též vlast. (Pozn. básn.)
Polučiti, rusky = dostati, sloučiti.
Z Orka (Orcus), bůh smrti v podsvětí, podsvětí samo.
Propyleje, προπνλαιον, predvratí neb síň v Athenách u chrámu Minervina, od Periklea skvostně stavěná. (Pozn. v Jungmannově Slovesnosti, kde bylo „Poslání“ uveřejněno.)
Roksolan, u Plinia Rhoxolani, národ v evropejské Sarmatii neb Scythii; zde tolik, co Rus. (Pozn. tamže.)
Za porok = za hanbu, cf. po a řku. (Pozn. básn.)
U HROBU FORTUNÁTA DURYCHA
F. Durych, z řádu paulanů, muž o slovenskou literaturu vysoce zasloužilý. Od něho jest Bibliotheca Slavica, Vindob. 1795. Díl I. Ostatní díly v rkp. Umřel ve své vlasti, v Turnově, 31. srpna 1802. Viz Rulíkův kalendář historický, IV. díl, str. 152. (Poznámka básníkova.)
Nevytejká = nevytýká, neoznačuje.
Stonati (něm. stöhnen, cf. δτέυειυ) jest vlastně = těžce vzdychati.(Pozn. básn.)
Vteknu m. vetknu.
Zámutku podle starší řeči = zármutku.
Stebně, část obvýšená města Turnova, kde Durych obýval. (Pozn. básn.)
Z cizotiny kraje t. j. z Vídně, kde Durych dlel po zrušení paulanského konventu v Praze od roku 1785–1797 v paulanském klášteře. R. 1797 se přestěhoval k příbuzným do Turnova.
36
NA TROSKY
Jedno = jenom.
Veliz = Veliš, kopec se zříceninou u Jičína.
Zbirohy, zřícenina u Malé Skály.
Tejny = týny, zde kopce.
Smut, nově utvořené slovo od běžného smutek.
Zavětiti, podle Jungmannova Slovníku: označit větví jako zákaz přístupu; slovo z turnovské živé mluvy.
V zvolném tiše = v nerušeném tichu.
Zorné = zrakem postižitelné.
Hostí, sloveso = býti hostem.
Mírně od slovesa mířiti.
Azdrubal t. j. Hasdrubal, vynikající vojenský velitel Karthagiňanů.
Dřevné, od dříve = dřívější.
Tuhy = touhy.
Prostí se = zbavuje se.
[37]
Básnická poslání Antonína Marka vyšla v červenci 1933. Výbor z básní proslulého Turnovana Antonína Marka pro Studentstvo turnovské k jeho jubilejním slavnostem připravil a vysvětlivkami opatřil prof. Dr. Jan Jakubec. Graficky vypravil a frontispici nakreslil akad. malíř Zdeněk Juna. Vytiskla knihtiskárna Müller a spol. v Turnově písmem Bodoniho. Frontispici hlubotiskem provedla Českosl. Grafická Unie v Praze. Vydáno 200 číslovaných výtisků na holandu Van Gelder, z nichž tento má číslo 157.
E: lk + mk; 2004
[39]