BÁSEŇ O PRÓSE.

Karel Mašek

Ó Poesie! Zděšen k tobě ze světa víru prchám sem a vztahuji své ruce obě, bych zasáh tvého roucha lem, ó matko svatázle se daří dnes mezi lidmi básníku, tam Prospěchářství hospodaří a hynou roje slavíků. Slyš, jak tepny v skráních tlukou, jak utíkal jsem o závod a svojí lýru zlatozvukou jsem zahodil do hloubi vod; ó matko, matko, dej mi píti zas z Romantiky pramene v duši mojí znova vznítí zpěv čistý, hymny plamenné! Víš, kde jsem byl? Ó běda, běda, to předsíň pekla byla snad, kde Požitkářství líné sedá a Zisk je lapá do tenat octnul jsem se v země klínu, kamž blouznivý mne svedl pud, šel jsem tam chodbou plnou stínů, ji pohádkový střežil sud. Ó co jsem spatřil! Klenby šeré se v nekonečno ztrácely a v odbočky a směry steré své vlhké stěny stáčely, sem tam se kmitlo světlo žluté, dál do bludiště vede mne, a postavy jak ze tmy skuté se míhaly tu tajemné. Ty zdály se mi duchů sborem, jenž šíré střeží pánvice, v nichž plno pěnyzda se skorem, že voní to jak kvasnice – – tam sokyně tvá, božská paní, tam Prósa dlela škádlivě... Však ty to jistě nevíš ani, jak voní pěna na pivě! A Prósa dál mne vedla všudy v ta nekonečná sklepení jen sudy, sudy, sudy, sudy jsem viděl tady v zděšení, tu malé, velkévelké, malé, kam chce zrak se obrátí, jen sudy, sudya tak dále, že nemůžeš jich sčítati. Ach matko božská, musím říci, co chtěl jsem říc na posled ó se studem to pravím v líci že v pivovar mne ďábel sved ó co jsem viděl! Nelze zpěvu ni nastínit tu hrůzu hrůz a darmo popudil bych k hněvu všech devět ušlechtilých Mus. Tu šíré sály plné sladu, tam z půdy vanul pekla žár, tu strojů divných vidím řadu, jež hodny kouzelnických čar, tam do stroje se hází dříví a sud vychází hotový a naivní básník tyto divy ni nechápe, ni nepoví. A všude, všude plno lidí a všude pilných rukou chvat a všude práci člověk vidí závratno se podívat ó co tu píle v noci, ve dne, co ve svátek i všední den, a co tu práce nepřehledné, co lidí shltne ústav ten! A proč to vše? Proč důvtip lidský ty přístroje si sestavil, proč sklepy šíré strategicky do hloubi dobré země vryl, nač sudy, pánve, pára, síly tu v divé práci horlivě, proč v světě tím i obchod šílí? – To z lidské touhypo pivě! To proto je, by groše svoje moh člověk v krčmu zanésti a tam u věčné zhouby zdroje se oddat první z neřestí, by propil peníz, rozum, zdraví a blaho získal zvířecí a jako pavián pak pravý kles v bezvědomí za pecí. To proto, aby ztratil záhy i rozvahu svou poslední a z otravné chmelné vláhy ssál kuráž lživou, nevšední, by karbanila v chvíli jinou zas sepral se, klel ze všech sil a se strašlivou kocovinou by druhý den se probudil. To proto, aby v chabé hrudi si vznítil píseň přesvatou a se zpěvem, jenž mrtvé budí, šel domů nocí hvězdnatou, by po luně plál v tklivé touze a líbal dlažbu v ulici a vyspal se pak kdesi v strouze či v policejní strážnici. Ó Poesie, proto ducha i život obětuje lid, a proto země poušť je hluchá a zhynul pro umění cit ach! vždy tak bylo v světě šíru a bude to tak jakživo, a proto odhazuji lýru a půjdu někam na pivo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

296. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mickiewicz. (Jaroslav Vrchlický)
  2. II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Jarní. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Sbor z antické tragedie. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Hrob Orfeův. (Jaroslav Vrchlický)
  6. FRÁŇOVI ŠRÁMKOVI (Antonín Sova)
  7. SARKOFAG. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Hymnus o věčnosti poesie. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Quies. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (Jaroslav Vrchlický)