V KATAKOMBÁCH.

Otakar Mokrý

Appijskou cestou v slunci za poledne(J5f) jsem kráčel kdysi za mnou město věčné(J5f) pod kuplí Petra v dáli nedohledné(J5f) obrovské svoje rozkládalo údy(J5f) a kolem v pláni teskné nekonečné(J5f) se pod blankytem tmavým rysovaly(J5f) ubledlou lící pohříženou v trudy(J5f) starého Říma ssutiny a valy(J5f) nad nimiž cypřiš jako nad mohylou(J5f) skláněla clonu větví zasmušilou(J5f) U kostelíka bílého jsem stanul(J5f) jenž samoten tu v pustinách se zdvihá(J5f) ze dveří chlad mi v horké skráně vanul(J5f) jímž oddýchala stinná chrámu koba(J5f) na prsa klesla olověná tíha(J5f) když zjevil mnich se s tesknou bledou lící(J5f) jak duchové pak kráčeli jsme oba(J5f) tlumeným krokem s rozežatou svící(J5f) po schodech kluzkých v mrákotavém stínu(J5f) do tajemného země svaté klínu(J5f) Té země svaté Kde klíčilo tiše(J5f) božího slova símě blahoplodné(J5f) jež rozsévačem s dalné nebes říše(J5f) po bídném lidstva rozséváno kraji(J5f) zapadlo zde do půdy přeúrodné(J5f) když světem starým vířil zápas lítý(J5f) zde slzou hořkou zaléváno v taji(J5f) vzpučelo náhle ve strom rozložitý(J5f) jehožto větve plné jaré síly(J5f) kraj světa celý rázem zastínily(J5f) V bludišti hrobů octli jsme se náhle(J5f) jež nad sebou tu vytesány v skálu(J5f) snou do hloubi se v řadě chmurné táhlé(J5f) tu i tam vetchou uzavřeny mříží(J5f) za nížto v rudém blyskotavém palu(J5f) hliněný kahan světlem věčným svítí(J5f) a krůpěj co se s vlhké stěny hříží(J5f) tu jako slza v popeli se třpytí(J5f) Řad za řadem pak ztrácejí se v důli(J5f) hrobovce tmavé mrtvé duchův úly(J5f) Mnichova svíce zaplašila chmury(J5f) a došli pak jsme na prostranství malé(J5f) kde matný paprsk třepetal se s hůry(J5f) skulinou klenby jako hvězda svítě(J5f) Před námi oltář v skále vyvětralé(J5f) chud beze kvítí bez okrasy zdoby(J5f) jak žebrák tu se v dusném tajil krytě(J5f) v pozadí siré zádumčivé koby(J5f) a vzpomínal zde v šerých mohyl klínu(J5f) na první oběť milou Hospodinu(J5f) Roj vidin pestrých ovanul mi skráně(J5f) hrobovce tmavé oživnuly rázem(J5f) z nich kupily se kolem stolu Páně(J5f) věřících mrtvých nekonečné davy(J5f) a čelem zbožným vrhaly se na zem(J5f) když chléb a víno v první paměť spásy(J5f) pozdvihal světec v gloriole slávy(J5f) a chorálem se rozzvučely hlasy(J5f) jazykem sterým ctíce Jediného(J5f) i tajemství to těla vznešeného(J5f) Pak jak by náhle vichr zaburácel(J5f) a blesku žehem mrtvá země vzplála(J5f) zřel jsem jak zástup v hrobovce se kácel(J5f) a jak by šelem stáda rozlícená(J5f) v ulice mohyl posvátných se hnala(J5f) a zatínala v krvelačném sváru(J5f) v ta mučedníků těla posvěcená(J5f) zub rozkacený osten břitkých spárů(J5f) co z Palatinu zatím v chumelici(J5f) sem padal paprsk Neronových svící(J5f) Pryč vidmo charé Vzhůru mnichu zase(J5f) shas pochodeň o sarkofágu hranu(J5f) ať líce smutná zaplá v slunném jase(J5f) a větřík vonný duje do kadeří(J5f) Líp naslouchati v sladkém jeho vanu(J5f) těm smavým bájím čarovného jihu(J5f) jež ševelí tu v granátovém keři(J5f) a světluškami blyskotají v mihu(J5f) než lkáti zde nad věků hrobkou stmělou(J5f) velikou slavnou ale spráchnivělou(J5f)

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

4. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na dómě Milánském. (Otakar Mokrý)
  2. V PRACHATICÍCH. (Otakar Mokrý)
  3. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  5. Sursum corda! (Otakar Mokrý)
  6. Týnskému chrámu. (Otakar Mokrý)
  7. BOHYNĚ UPOMÍNKA. (Miloš Červinka)
  8. Vy zadumané, žluté rozvaliny, (Otakar Mokrý)
  9. Dva průvody. (Otakar Mokrý)
  10. Zlatá Koruna. (Otakar Mokrý)