II.
Z PRALESA.
Vyskočili z lůna země
strůmky v lepé jara zdobě
jako k rejům dovádivým
z klínu matky hravé robě.
Přimknuli se v roztoužení
k jedlím štíhlým modřínové,
v skočné jarných vánků hudbě,
k nevěstám jak šuhajové.
Než matička uchystala
k bujným plesům šperky nově,
[57]
polehli tu v pusté směsi
jak mrtvoly na hřbitově.
S večera jim zlaté mušky
pálí světla ve lampičkách,
jak stařenky nahrbené
na hřbitově o dušičkách.