II. Z PRALESA.

Otakar Mokrý

II.
Z PRALESA.

Vyskočili z lůna země strůmky v lepé jara zdobě jako k rejům dovádivým z klínu matky hravé robě. Přimknuli se v roztoužení k jedlím štíhlým modřínové, v skočné jarných vánků hudbě, k nevěstám jak šuhajové. Než matička uchystala k bujným plesům šperky nově, [57] polehli tu v pusté směsi jak mrtvoly na hřbitově. S večera jim zlaté mušky pálí světla ve lampičkách, jak stařenky nahrbené na hřbitově o dušičkách.