Srdci.

Augustin Eugen Mužík

Srdce moje, rci mi, zda jsi zbylý lístek prostřed zimy, pohozený, zavátý a šedý, který žije onu zimu naposledy? Srdce moje teskné, pohleď jenom, sníh se stříbrem leskne, plný měsíc plá a jasně hoří – – vždyť jsi jako malá perla v šírém moři. A to moře sněhu jakou dýše lahodu a něhu! Nechť si jiní spěli k svému jihu, ty buď ticho a nes dále svoji tíhu! Kolem lad a krása svoje kouzlo na tě střásá. Blah, kdo v takém moři může plouti – tomu zbývá ještě úsměv v konec pouti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

275. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzimek. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  3. Odevzdání (Antonín Sova)
  4. II. Ó nikdo nezná srdce mé ladit’ (Josef Kalus)
  5. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Duma zimní. (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  8. DOMA. (Bohdan Kaminský)
  9. Stojím na Tvé svaté zemi... (Adolf Heyduk)
  10. Píseň. (Bohdan Kaminský)