PODZIMNÍ MEDITACE.

Augustin Eugen Mužík

Jak z kořena pošlo, zas na kořen padá to listí ve smrtelném chvění. Je stařenou vesna nedávno mladá a ví, že usne bez probuzení. Má za sebou všecky rozkoše dětství a před sebou zimní sněhový lán a času jen strnulé, tiché kmetství, jemuž jest její pláč nepovolán. Ó neznámá božství, v tom ukrytá loubí, s ním jeden vám usouzen ukrutný zmar. Již svadnul věnec, jenž čela vám vroubí, a zkvetlé růže vám živlů rve spár, a západ skučí nad hlavou vaší a libánků polibky ruší a plaší, jest těžký slzami, jež kanou v zem, a blátem třísní vám šatečků lem. Již opona padá – lidstvo má dosti, je konec té přírody komedii. Kdos pochopil, mlč, a tíhy se sprosti. již hra ta věsí na tvoji šíji? Buď mudrcem. Umřeli také jiní, již před tebou šli v tu podzimní dál. Ta jeseň hrob lásky i přírody stíní, a marný byl výkřik a marný tvůj žal. Hleď, nedávno’s přísahal věčnou lásku a mnil, tvůj cit že přetrvá svět, teď strhána pouta jsou důvěrných svazků a zámek tvůj vzdušný řítí se zpět. Ó „na věky, na věky!“ šeptala ústa. To slovo neměl slyšeti den. Tvé „na věky“ hrobu teď tma halí pustá, to „na věky“ v loučení splní se jen. Ba fantasie třeba je mnoho si vykouzlit z temnice podsvětí toho tu podobu opět, srdci tak milou, tak svěží, jak druhdy před lety bylou, a přibásnit nahému čelu té lebky vlas živý a divý, kadeřný, hebký, té bezmasé čelisti růžové rety a vyhaslým děrám zraku zas vzněty a holým lícím pleti květy. Hrob na konec zmocní se všeho a zdrtí vše tíží objetí svého a vyssaje, roztrhá, spálí v prach ten idol, jenž jásal nám na ústách, a po letech na posměch, bolesť a vztek k nám vyhodí hodů svých ostatek, a ze všech tužeb, lásek a prací nám setlelou lebku jen vrací...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1084. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. VERŠE. (Bohdan Kaminský)
  3. Tiší mrtví. (Augustin Eugen Mužík)
  4. VLAŠTOVKA. (František Serafínský Procházka)
  5. SOUMRAK V PODZIMU. (Antonín Klášterský)
  6. Jarní dnové. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vdovec. (Adolf Brabec)
  8. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  9. Dcera Jairova. (František Leubner)
  10. BEZ LÁSKY. (Antonín Klášterský)