Čapí hnízdo.

Augustin Eugen Mužík

Na střeše naší hnízdo z došků si zrobil milý, známý pták. Byt jeho podivný je trošku – půl kola to bez loukotí, a v něm rád pták náš zanotí si svoje vážné: „Tak, tak tak!“ I vzešlo jaro. S hlučným plesem nad krajem vztýčilo svůj znak. Dech jeho vzňal se polem, lesem a písně s květy v řetěz spjal, však pták náš vedl si jen dál to svoje vážné: „Tak, tak, tak!“ Pak houkla bouře z plných plící, lil příval na nás černý mrak, hrom bil a leckdo s děsem v líci se pode pevnou střechou třás’, leč vřavou tou pták vedl zas si svoje vážné: „Tak, tak, tak!“ Žně dozrály, a s polí vozy se vlekly domů jako rak. Co písní znělo, vědí bozi, vždyť v práci dá zpěv úlevu, a s hůry znělo do zpěvu to staré vážné: „Tak, tak, tak!“ Když hlučná svatba kolem výskla, plál vínem spilý dívčí zrak, tu puška hřměla, láhev tryskla a polibkem ret na rtu plál, pták vztyčen ve svém panství stál a notoval si: „Tak, tak, tak!“ Leč sousedův ten synek mladý od svatby chřadnul, ubožák. To z lítosti prý; lkali všady, když na hřbitov jej nesli kol, a s hůry znělo v lidský bol to staré vážné: „Tak, tak, tak!“ Až jednou za hluboké noci vpad’ požáru k nám lítý drak, nad celou vísku vzteklou mocí svá rudá křídla rozpjal v mžik, a s hůry znělo v třesk a křik to staré vážné: „Tak, tak, tak!“ Vše ztraceno! Z mé rodně chýže ční smutně k nebi černý vrak, i ten se bortí, klesá níže, až těžkou ranou k zemi kles’. A z trosek v posled ještě hles’ pták svoje vážné: „Tak, tak, tak!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

913. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TAM U NÁS... (Jan Opolský)
  2. Radostí přetížen jak podepřený strom, (Božena Benešová)
  3. PROCHÁZKA KLIDNÝM VEČEREM. (Karel Červinka)
  4. S BŘEMENEM STESKU (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Láska. (Josef Svatopluk Machar)
  7. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  8. VEČER V TYROLSKU. (Ladislav Linhart)
  9. Píseň ptačí. (Augustin Eugen Mužík)
  10. DVĚ CHVÍLE. (Bohdan Kaminský)