Heliopolis.

Augustin Eugen Mužík

Bez hvězd černé nebe, země beze ruchu, ani šepot znikad nedolehá k uchu. Mlčky pustou plání času proud se řítí – snad zde anděl smrti zdusil všecko žití. Potom zvolna těžkým poušť se ozve stonem, jak by noc si vzdychla posledním svým skonem. Ne – to vstává lev, král pouště, temnou dálí jako rachot bouře jeho řev se valí. Bez naděje srdce, nitro beze žele, ani slzy v oku, ani chmury v čele. Ani kmitu vášně hruď již nepocítí, snad zde anděl lásky sdusil všecko žití! Potom zvolna ret se těžkým ozve stonem, jak by hruď si vzdychla posledním juž skonem. Ne – to vstává smutek v duši, její dálí jako trouby soudu jeho hlas se valí.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

60. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duše a luza. (Antonín Sova)
  2. POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  4. JSOU PODEZŘELÍ ORLOVÉ... (František Serafínský Procházka)
  5. JÁ (Josef Holý)
  6. ÚZKOST. (Jaroslav Vrchlický)
  7. HOST. (Vladimír Frída)
  8. Život duše. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Večer. (Antonín Sova)
  10. ZA JEDNU NOC. (Růžena Jesenská)