VII. Z šedých mračen dešť se hustý lije,

Jan Neruda

VII.
Z šedých mračen dešť se hustý lije,
Z šedých mračen dešť se hustý lije,
po dláždění voda proudem teče, ulicemi prázdnými se města vojenský tu pohřeb truchle vleče.
Černý vůz s tím bílým křížem táhne s hlavami svislými čtvero koní; – mrtvý v suchu – vozka však promoklý rozmrzele spřež svou k spěchu honí. Na vozíku kříž a lesklá lebka, v jejíž oční důlky had se vrývá; a za lebkou lesklou, dutou, prázdnou, prázdné čáko lidem „s bohem!“ kývá. Buben potažený černým suknem trudně odměřeným taktem zvučí, k tomu z bratrů, již ho sprovázejí, každý mrzutě si kletbu bručí. 17 Arci – stejně se nám zvede, až nám místo rakvi dají otěp slámy, – však by bez nás také cíle dojel, Také chuďas bez nás došel jámy.“ 18