VIII. Nebe šíré obléklo šat šedý,

Jan Neruda

VIII.
Nebe šíré obléklo šat šedý,
Nebe šíré obléklo šat šedý,
jakby před kostelem kajíc stálo, své „memento mori“ v čele nesouc, za staré se hříchy lidstva kálo.
Nebe pláče – nevěstu jak ženich mrtvou – stuhlou v slzách vřelých topí, či jak kněz snad budoucnosti poupě – mrtvou pannu svatou vodou kropí. Nekropí to kněz snad mrtvou pannu, aniž z hříchů by se nebe kálo, – dešť to vlažný v kyprou zem se vpíjí, bychom neměli snad chleba málo. 19