Až umru, přátelé, kéž je to dnes,

Jan Neruda

Až umru, přátelé, kéž je to dnes, ach pohřbete mne někam v temný les, kde šedé šero v nejjasnější den, kde chlad a chlad je v nejparnějším letě, kam slunce padá hravým pruhem jen, kde v mechu nejdrobnější zvonek květe, kde zřídka jen si ptáče zavzlyká ne píseň víc, spíš bolné varování, a kam se z lidstva jenom utíká to nešťastné a němé milování. Sám, sám jsem životem jak lesem šel, o štěstí, lásce měl jsem jenom sen, a píseň pěl jsem ve stesku si jen, – rád bych i mrtev o samotě dlel!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

201. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DNY JDOU – – (Vladimír Frída)
  2. I PAK, AŽ UMŘEM’... (Antonín Klášterský)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  5. K smrti mi smutno... Ňadra má (Jiřík Luděk Moravský)
  6. MEDITACE. (Adolf Brabec)
  7. IV. Kytara. (Jiří Karásek)
  8. MELODIE. (Rudolf Mayer)
  9. NA HŘBITOVĚ. (Ferdinand Tomek)
  10. SIRÝ TRŮN. (František Serafínský Procházka)