III.   Ach, jaké to blaho: poležet

Jan Neruda

Ach, jaké to blaho: poležet zde na drnu poblíž boru, a s zlatými dát se hvězdami do šeptného rozhovoru! Ty třepotné, smavé hvězdičky tak čiperně na mne hledí – ach prosím vás, je to pravda vše, co lidé prý o vás vědí? Že maličké vy prý hvězdičky jste obrovská samá těla – a od jedné k druhé prý sto let a k některé věčnost celá? Což nevidím, jak jste drobounky a v jakém jste k sobě skladu? – Já – nahoře být – bych kamenem vás přehodil celou řadu! A že prý jste věčném ve reji a přes steré skokem míle? – Ej musilo by tu hluku být a šumu za noční chvíle! A zatím tak němě spřádáte svou života tichou dumu – když vesele prstem zaluskám, je věru v tom více šumu!

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

265. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 6 ...., víte proč k Vám (Jan Evangelista Nečas)
  2. V noci sám. (Augustin Eugen Mužík)
  3. 87. Študentské lásky. (František Zdobnický)
  4. Křidélka z paprsků... (Růžena Jesenská)
  5. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  6. Na „našem“ hřbitově. (Herma Pilbauerová)
  7. Všední život. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. XIII. Přástka. (František Serafínský Procházka)
  9. X   Jednou zrána, když jsi četla, (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Z TVÝCH SLADKÝCH OČÍ... (Bohdan Kaminský)