VII.   Po nebi hvězdic je rozseto,

Jan Neruda

Po nebi hvězdic je rozseto, lesem jak zvonců vřesných, dech času je měrně provádí v jasavých kruzích plesných. Vidíme plesu jenom cíp – zkoumej a čítej sebe líp, mistře v početním cviku, nespočteš tanečníků! Vesele se Zemí Měsíc jde, Země zas v mocném kruhu se okolo Slunce otáčí v zářivém planet pruhu. A i to velké Slunce zas kolem většího vede nás – a toto slunce jeho kde jde? – a kolem čeho? Mysli se nejvýš – a nad tebou hvězd jako vřesných zvonců – a kdybys byl jako Slunce stár, nedomyslíš se konců! Klečím a hledím v nebe líc, myšlénka letí světům vstříc – vysoko – převysoko – a slza vhrkla v oko.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

332. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek, (Jan Neruda)
  2. DUMA VEČERNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  3. PODZIMNÍ DNY. (Josef Svatopluk Machar)
  4. DVA HLASY. (Emanuel Čenkov)
  5. Strážní anjelé. (Václav Antonín Crha)
  6. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  7. Ballada půlnoční. (Augustin Eugen Mužík)
  8. XIII.   Také to Slunce ohnivé (Jan Neruda)
  9. VE STARÉM HRADĚ. (Antonín Klášterský)
  10. Život. (Josef Václav Sládek)