XXVIII.   Slunce je hvězda proměnná

Jan Neruda

Slunce je hvězda proměnná a člověk jeho tvorem – jak krásný je ten člověk předc s svým ideálním vzdorem! Vždyť i to Slunce oslnné je samá, samá skvrna – a člověk sám chce v světě být jak z křišťálného zrna! V jistém vždy Slunce období se širším cloní kalem – a člověk zas čím dál tím víc chce stát se ideálem!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1625. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÍTELI, KTERÉHO JSEM MILOVAL (Antonín Sova)
  2. Novoroční. (Milan Fučík)
  3. SVĚT ROZKLÁDÁ SE... (Otokar Březina)
  4. Odlesky hvězd. (Zikmund Winter)
  5. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  6. SLOKY. (Antonín Sova)
  7. ZÁPAD. (František Taufer)
  8. PEČETI ČERNÉ (Růžena Jesenská)
  9. LXVIII. Ano, příroda, ta jest dóm Páně; (František Jaroslav Kamenický)
  10. AVE, ANIMA (Otokar Fischer)