PAMÁTCE BÁSNÍKA.

Adolf Bohuslav Dostal

Umřel básník, jako květ pod jabloní tiše svadne, jako v misce obětní bílé světlo shasne náhle, jak když obraz prastarý v galerijní chodbě táhlé při západu slunce kdys nenadále se zdi spadne. Do polí, kde nebolí, co kdy v duši zabodlo se, navrátil se lidský stín světlý mezi lidské stíny, v světa šírém nesmírnu v jeho místo vstoupí jiný – a přec slunce neshladí stopu, kudy on šel v rose. Umřel člověk – myšlénka stopou chodí dál, jež zbyla, umřel básník, bílý květ – jeho vůně neodvála, nad hrobem, kam sestoupil, věčnost v den té smrti stála, a ve starý, vzácný kříž písmo svoje tiše vryla.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

865. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMOV (Božena Benešová)
  2. Bezvětří. (Jaroslav Vrchlický)
  3. VEČERNÍ STÍNY. (Louis Křikava)
  4. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  5. CESTA V POLÍCH. (Antonín Klášterský)
  6. DIVNÁ KRAJINA. (Jiří Mahen)
  7. None (Karel Leger)
  8. Agónie večera. (Antonín Sova)
  9. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Z DALEKÝCH KRAJIN. (František Taufer)