Bezvětří.

Jaroslav Vrchlický

Má básník v duši své momenty hrozné ticha, kde jásat nemůže, kde ani nezavzdychá, kde píseň, trilek jen a oda, chorál vázne, kde pro síť satiry je mělké vše a prázdné, kde šedivé jsou dny a nebe olověné; sta prázdných oblaků se stády v dálku žene bez kapky jediné na spráhlou půdu suchou; myšlenkou nebodán a nejat ani tuchou zří marně v strašnou hloub své duše rozceněnou, jež druhdy pyšnila se kaskad stříbrem, pěnou a zněla ohlasy sta roztříštěných hromů. Jak rád by zpíval jen, leč nemá co a komu! I skloněn nad propast své duše zděšen patří, jak samý stín a stín se s pavučinou bratří, a lačně naslouchá, zda z dálky neozve se ten temný, dutý zvuk, jak ohlas kopyt v lese jenž pojí, splítá se a roste v obdiv rytmy, ba skoro se mu zdá, že na dně v mračném přítmí, kam hledí vzpínaje v hloub oko ducha snící, již slyší dunět z tmy v tmu vody padající...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

842. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROZHLED POD KVETOUCÍ LÍPOU (Antonín Sova)
  2. PRŠÍ! (Pavla Maternová)
  3. PAMÁTCE BÁSNÍKA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. SMRT (Jan Opolský)
  5. DOMOV (Božena Benešová)
  6. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  7. Largo dlouhých večerů. (Antonín Sova)
  8. DUŠE MÁ... (Antonín Klášterský)
  9. Poslední dny. (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Agónie večera. (Antonín Sova)