VEČERY.

Otakar Auředníček

Jsou v kraji večery, kdy zvonek volá v lada a tón ten najednou nás v pláč a jásot žene, a nazpět k vesnici se vrací chasa mladá po cestě luny září skvostně postříbřené. A kdy u kapliček, kde voní staré lípy, si student s milenkou přísahá věčnou lásku, co na kraj dálný kol své luna střílí šípy, že plane, stříbrnou jak na se vzal by masku. A kdy u dvorů vrat lid v zadumání sedá, o jednu brázdu víc, jenž voral dnes v své čelo, a jak noc – černý pták – nesmírná křídla zvedá, on hledí v propasť tmy dlouze a neveselo. A smutný český lán ve černou hmotu srůstá s tím nebem, z něhož hvězd zářivé slzy pryští nad těmi prosbami, co štkají česká ústa v tu noc, v níž bez ozvěny v moři mlh se tříští.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

187. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve vůni šeříka. (Irma Geisslová)
  2. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  3. Sonáta (Otokar Fischer)
  4. XVII. Večer je v horách – snivou hrou (Karel Babánek)
  5. U HÁLKOVA POMNÍKU. (Antonín Klášterský)
  6. BALLADA O VIOLE D’AMOUR. (Bohdan Kaminský)
  7. Jak krásně u nás bývalo. (Adolf Brabec)
  8. PRAŽSKÉ NOCI! (Jaroslav Vrchlický)
  9. Z MELODIÍ SMUTKU (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. SERENADA. (Jaroslav Vrchlický)