ochořelá zima

Stanislav Kostka Neumann

prosáklá mlhami je mokvající hlína, krkavec slídí s hrud, kde ještě žvanec zbyl. jak staré rameno je sirá domovina, když rybář před lovem půl vody vypustil. pach břehů prohnilých se protahuje okny, na holé víno psí se vrabci snesli spát. les na šeď obzoru zdvih’ špinavé své cokny, s nichž pozdrav poslední lze vranám krákorat. co vzpurně brání se té zimě ochořelé čekáním studeným a jasnovideckým, to mlčí, mlčí jen a mlčí zatvrzele, nepohne popelem, v němž zraje s jarem svým. že tak to musí být, víš nezmaten a věrný, bez marných bublin slov chléb smutku pojídáš, chléb hořce blátivý, ne samožitně černý, s nímž za stůl nejistý den ze dne usedáš.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

479. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Neznámým milencům. (Emanuel z Čenkova)
  2. None (Karel Leger)
  3. VZPOMÍNKA NA SLOVÁCKO (Otakar Theer)
  4. Zavátou stezkou. (Adolf Heyduk)
  5. Starý strom. (Antonín Sova)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Addio! (Otakar Mokrý)
  8. NUDA. (Emanuel Čenkov)
  9. Rybníček u lesa, starý podivín, (Josef Holý)
  10. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)