ochořelá zima

Stanislav Kostka Neumann

ochořelá zima
prosáklá mlhami je mokvající hlína, krkavec slídí s hrud, kde ještě žvanec zbyl. jak staré rameno je sirá domovina, když rybář před lovem půl vody vypustil. pach břehů prohnilých se protahuje okny, na holé víno psí se vrabci snesli spát. les na šeď obzoru zdvih’ špinavé své cokny, s nichž pozdrav poslední lze vranám krákorat. co vzpurně brání se té zimě ochořelé čekáním studeným a jasnovideckým, to mlčí, mlčí jen a mlčí zatvrzele, nepohne popelem, v němž zraje s jarem svým. že tak to musí být, víš nezmaten a věrný, bez marných bublin slov chléb smutku pojídáš, chléb hořce blátivý, ne samožitně černý, s nímž za stůl nejistý den ze dne usedáš. 109
Básně v knize Bezedný rok (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 15):
  1. karpatská ukrajina
  2. černé lesy
  3. christos voskres
  4. bílá smrt v květnu
  5. kanora
  6. letní stesk
  7. turistické léto
  8. pralesem
  9. ticho na staré hati
  10. bouhar
  11. děťátka
  12. horské macešky
  13. hvězdy nad poloninou
  14. horská studánka
  15. pasačka
  16. když kvetou mečíky
  17. kvetoucí most
  18. u jezera
  19. starý šlojme
  20. chvála kukuřice
  21. pochválíme...
  22. užhorodská elegie
  23. bez nadpisu
  24. didaktika
  25. nejeden
  26. proč neutéci
  27. o žalech
  28. slovo
  29. meditace optimisty
  30. úděl
  31. mrazivé jaro
  32. domovině
  33. čekanka
  34. hlemýžď
  35. jen páteř
  36. každý se bojí o svou kůži
  37. jíst ze tří hrnců
  38. stydím se zpívat
  39. naposled
  40. nezrazuj
  41. proč
  42. zpěv páteční
  43. nad děťátkem
  44. situace
  45. balada
  46. nad padlým bojovníkem
  47. po povodni
  48. listí
  49. prosinec
  50. ochořelá zima
  51. až
  52. cesta