černé lesy

černé lesy
černé lesy pod oblohou, černé lesy nad hlavou neslyšely u svých nohou píseň s jednotvárnou slohou, naši píseň hladovou. neslyšely píseň bídy, dýchajíce sytostí, až jim přišly rubat přídy černé ruce černé třídy po rozmaru vrchnosti. daly lesy, chleba daly, černý chléb a černou sůl; na jak dlouho, neříkaly, zahučely, zapraskaly, rachotily kmeny v důl. 13 zahučely, pomstou dychly: zhořkne vám ten chlebíček! petro s jurajem už ztichli, na smrky svou krví šplíchli, smrk je zabil, jeden věk. luka leží v nemocnici, pod strání strom, jenž ho stisk’. černé lesy s krásou spící mají v mošně šumějící chléb a smrt a panský zisk. 14