když kvetou mečíky

Stanislav Kostka Neumann

když kvetou mečíky
na jasiňských stráních na lukách jak dlaních kvetou zlaté mečíky, a v té trávě vlažné, vysoké a snažné sám jsi náhle s oblaky. oblaka jen letí, rosa na okvětí usmívá se slzami. stojíš na ostrově, exotické vdově; sbíráš barvy s vůněmi. hluboko je moře, a ten pach, toť hoře námořníků života. rusínů i židů: vylévají bídu, která dole klokotá. 43