u jezera

u jezera
vyšly z hvozdů noční stíny, sešli jsme se u hladiny pod hasnoucí ozirňou, nad jezerem zatančily, vrchovatě naplnily tichý kotel chladnou tmou. obloha je převysoko, jezero jak černé oko v obří tváři střapaté: tu a tam se na něm blýskne, to si z hlubin ryba výskne – zbudou kruhy rozpjaté. vodě s ledovými zoubky, stodvaceti metrům hloubky pokoj za tmy, za světla; pokoj smrčin hloubce strašné, pokoj louce prostopášné, která hore rozkvetla. 45 na dně kotlu z černa jeho ohník tvora toulavého vzplanul jako oběť v tmách, plamene a dýmu trocha, v ohromnosti hříčka hocha, také krása po horách. pokoj lidem v horském lůně, pokoj chudým u toruně, zítra přijde bohatec. skrýši trampa nebo skauta zhltnou ti, kdož mají auta, všednost roztáhne tu plec. žluté oči ziskuchtivé z panské chaty jazzem divé na hladině jezerní tmou se zazrcadlí líně – budeš ležet s jedem v klíně, otrokyně planých dní. 46