kanora

Stanislav Kostka Neumann

kanora
tvrdá a chmurná vyrostla z kamení, ze slunce vzpurná, z noci v tmách mámení. dřevěná školo, rci nám, kdo rozdrtí to naše kolo černých běd se smrtí. dřevěná cerkvi, vydej hlas nad palouk, vždyť i ten štěrk ví, jak nás tu život stlouk’. z hor teče voda a ze skal kamení, škoda, ach škoda, že v chléb se nemění. 21 škoda, že bývá i člověk kámen jen. ty noci tklivá: kámen byl zavražděn. sype se skála, ubíhá bystřina. tvrdá jak stála, stojí zas dědina. 22