hlemýžď

Stanislav Kostka Neumann

hlemýžď
tělíčko nahé s domečkem, dojde, nedojde se svým snem z pěšiny k trávě? domácím pánem zval je strýc, jenž básník byl a neměl nic, než verše v hlavě. ale ten tichý tvoreček sám si postavil domeček, pro sebe staví to svoje bydlo, ten svůj stan, by neměl vrata dokořán, když svět jde žravý. a při tom je tak nevinný, když přes cesty a pěšiny nespěchá v sadě: nezná boty, tu strašnou věc, v níž vězí slepý šílenec, za ziskem pádě. 79 tělíčko nahé s domečkem, dojde, nedojde se svým snem v zeleň, jež chrání? zda nebude tu zítra zas, kaluž hnijící, němý žas, že rozšlapali hodokvas a milování? 80