úděl

Stanislav Kostka Neumann

úděl
za chvíli odejdeš a nevrátíš se už. to podle zákona a jako starý muž. bez poděkování a také bez klení. s úsměvem bez pověr a v loktech vědění. jen v srdci tichnoucím ti vzlykne plachý žel, žes v dlouhém životě tak málo uviděl. tak málo z jeho krás a z jeho zázraků. tak málo ze skutečnosti a v soumraku. žes milovati chtěl a musels krotit hněv. žes chválu zpívat chtěl a cítils čpěti krev. ten vzlyk však nedozní, žel tenhle soukromý, jej náhle pohltí jas tvého vědomí. 74 co jiní spatřili? ty chudé zástupy? co jiným život vzal v tmách, které otupí? po chyších bídy se ni bránit nesměli. nám aspoň v zápasech sny krásně shořely. 75