nad padlým bojovníkem

Stanislav Kostka Neumann

nad padlým bojovníkem
ten padlý bojovník, jak říká aspoň fáma, teď leží bezmocen a ubohost je sama, kdys všemi obáván a mnoha oslaven, prý v šeru mrazivém sní uškrcený sen. kdož velebili ho, dnes vysloví to jméno, jako by v kolébce už bylo zatraceno, v nich radost špinavou, že hrdina zas pad’, vzbuzuje chátry křik, jež jde ho poplivat. tu povalovači a zlatá břicha spolem, tancují kostlivců rej zlomyslný kolem, a staré děvky jdou, by vyzdvihovaly nad padlým suknice, v nichž pachy zkysaly. i zpustlý novinář, jenž větří konjunkturu pro šéfa z bulváru, tu všeho schopnou stvůru, pln uspokojení si zapisuje věc a přidá padlému tu a tam kopanec. v podzimním šeru tom, v němž plno tichých nářků, v němž srdce zklamané si zvyká na přetvářku, a život zapáchá jak stoky před deštěm, ten blasfemický hluk je hanby triumfem, 103 hodinou jobovou, než strupaté a všivé si tělo ponoří v jas věčné vody živé. ten padlý bojovník však tiše leží tu, sen života mu dál zní v němém varytu, zhrdaje urážkou a tupou zvůlí chvíle, má oči zavřeny, však přes to vidí míle, po kterých zítřek jde, by zachyt’ štěstí lem a navždy učinil je lidským domovem. tu v cévách pokojně mu zpívá čistá krev, a padlý bojovník ví, že zas bude lev. 104

Básně v knize Bezedný rok (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 15):