Oh měla osmkrát pravdu plavá Amaterasu(Na)
vznešenost zářící s nebes zlatá bohyně slunce(Na)
že konečně rozhněvala se na nenávistného(Na)
a zlého bratra Susanoo který ve mracích vládne(Na)
a závistivě honí temná a smutná svá stáda(Na)
vždy před tvář její když se usmívá nejkrásněji(Na)
a nejvroucněji líbá moře zemi a břehy(Na)
Proč bouře zlověstný bůh ten pronásleduje stále(Na)
ji která miluje jas a pohodu a ticho(Na)
kypící život všeho jenž se v paprscích jejích(Na)
ke slávě země rodí uzrává jejím dechem(Na)
a hyne ve své chvíli s polibkem jejím na rtech(Na)
Proč nečeká se svou zlobou s pochmurností svou věčnou(Na)
před jasným prahem světla dokud nestopí ona(Na)
do moře poslední záblesk horoucí nádhery své(Na)
A proč se nebeských hříchů dopouští ve svévoli(Na)
rýžová pole ničí hráze a příkopy kazí(Na)
zvířata mučí a bahnem zanáší posvátná místa(Na)
Oh měla osmkrát pravdu Amaterasu o mikami(Na)
že konečně rozhněvala se a opřela jeho zlobě(Na)
nešetříc celou přísností nevybírajíc slova(Na)
Než běda Susanoo nehorázné to mužství(Na)
nic nepochopil z jejího spravedlivého hněvu(Na)
a zesinal divým vztekem a zuřivě rozlítil se(Na)
Země se třásla v základech moře vzdouvalo vlny(Na)
jak láteřil bouřil hromoval bezuzdným svým basem(Na)
zdálo se hadi že syčí meče sviští a luky(Na)
když na konec už jen sípal se svého mračného trůnu(Na)
a vše co na zemi zaleklé vztyčovalo se k výši(Na)
teď ohýbalo se padalo hroutilo lámalo se(Na)
ve víru octli se lidé stromy zvířata trámce(Na)
jak šíleně mával rukama a nohama tepal mraky(Na)
Až lekla se toho vzteku plavá Amaterasu(Na)
A vidouc že marno by bylo zápasit s neurvalostí(Na)
hrdě se odvrátila odešla uražena(Na)
a v jeskyni mizíc zavřela za sebou skalní bránu(Na)
Té pohromy Mladý život pohřbila ve věčné šero(Na)
Izumo Jamato Kyušu pohřbila ve věčné šero(Na)
ta bez níž pohody není na zemi na nebesích(Na)
Amaterasu slunce vznešenost uražená(Na)
Kalichy květů svých svěsily byliny pestré a sladké(Na)
tesklivé ticho nastalo v hájích bambusových(Na)
zvěř zalezla ptáci se skrčili stromy svěsily listí(Na)
odcházel život s ostrovů zbavených milostné záře(Na)
s nebes odešla radost Vládlo tu šero s chladem(Na)
v něž marně pán tiché noci Tsuki no kami měsíc(Na)
ze svého hvězdného stanu vysílal studený svit svůj(Na)
Té pohromy Toho smutku smutku všeho co žilo(Na)
I osmkrát sto tisíc bohů leklo se zasmušilo(Na)
A osmkrát sto tisíc bohů sešlo se k poradě vážné(Na)
neb vrátiti měli nebesům vznešenost zářící shůry(Na)
vylákat usmířiti plavou Amaterasu(Na)
I vymyslili si šperky a pruhy krásných látek(Na)
by jimi ověnčili věčně zelený stromek(Na)
všem bohům milé sakaki který pak postavili(Na)
před zavřenou skalní bránu Amatsumeori(Na)
ze železa spadlé hvězdy vytepal zrcadlo skvostné(Na)
by se v něm shlížeti mohla zlatá bohyně slunce(Na)
praboha Izanagi dcera z levého oka(Na)
až s vyzdobenou svou krásou vrátí se v zenith slávy(Na)
A zatím co jeden za všechny vzýval vznešenost skrytou(Na)
jež skulinou v skalní bráně paprsky vysílala(Na)
milostná veselá Uzume jala se tančit a zpívat(Na)
s kyticí rolniček v ruce s vlasy rozpuštěnými(Na)
a s ruměncem roztomilým na svých buclatých tvářích(Na)
Prosebně vztyčovala své bílé okrouhlé paže(Na)
prstíky růžovými prosila lákala zvala(Na)
životem kolébajíc rozkoše slibovala(Na)
na květu motýl byla jeřáb jenž k slunci se vznáší(Na)
tančila nesmírný smutek oblohy země bohů(Na)
tančila radostnou naději oblohy země bohů(Na)
tančila prosbu a smíření pohodu nebes i země(Na)
tančila životem pažemi prsty veselost života v slunci(Na)
Tančila zpívala Pohleďte na onu skulinu bozi(Na)
v ní zjeví se k radosti naší vznešená nebešťanka(Na)
aby se potěšila pohledem na naše skvosty(Na)
V tom však jí ohnivost tance kimono rozhalila(Na)
že bozi zahlédli náhle Uzume půvaby tajné(Na)
a píseň o skulině nabyla zvláštního smyslu(Na)
Tu osmkrát stotisíc bohů na ráz propuklo ve smích(Na)
a osmkrát stotisíc bohů smíchem se otřásalo(Na)
že mocně se chvěla obloha že mocně se chvěla země(Na)
I neodolala nyní již plavá Amaterasu(Na)
a skulinou v skalní bráně zahleděla se na svět(Na)
jenž přes její nepřítomnost dovede býti tak vesel(Na)
Však s úžasem spatřila slunce vstříc jí zářící mocně(Na)
veliké smavé žhoucí právě jak ona sama(Na)
neb na pokyn bohů Uzume jí zrcadlo nastavila(Na)
a volala na ni že našli novou bohyni plavou(Na)
velikou smavou žhoucí právě jak ona sama(Na)
Tu lekla se Amaterasu z jeskyně ve hněvu vyšla(Na)
Tož bohové docílili čeho si tolik přáli(Na)
A rychle pozorně obstoupili zlatou bohyni slunce(Na)
a hodili za ni provazec pletený z rýžové slámy(Na)
by nikdy se nesměla již vrátiti za skalní bránu(Na)
Tak vrácena byla světu plavá Amaterasu(Na)
vznešenost zářící s nebes zlatá bohyně slunce(Na)
praboha Izanagi dcera z levého oka(Na)
A od té doby tak dávné všichni kdož milují slunce(Na)
milují zpěv a tanec zrcadlo v rukou ženy(Na)
zelenou ratolest sakaki a porozhalené roucho(Na)