NA JARNÍM SLUNCI

Stanislav Kostka Neumann

Ach ty má umíněná prostoto svatá! Ona se mi tu celičká svlékne, poněvadž slunečná hodina zlatá po stráni v tichu k poledni se vlékne, poněvadž je to prý zdravé, poněvadž je to hezké, být smědou, poněvadž... poněvadž... cožpak vím, na stráži sedím a broukám, na stráži pod keřem šípkovým a koukám. Plujeme, plujem na kousku kraje, vznesl se s námi k nebesům, dole je Vltava, flašinet hraje, parníky, přístav, lidé a šum, leč u nás pokoj a ticho jak u pecnáře, když těsto kyne, však také kynou jí ňadra i břicho, počkej, ten mravenec neslušný zhyne, a slyš, jak divoký holub vrká na dubě. Kdyby se opravdu tenhle kout země chtěl s námi utrhnout, zlé ještě hlouběji zanechat plémě a plout, plout, plout, tu stráž bych neseděl, svlékl se taky, pro ni a větřík, pro oblaky, sluncem bych dal se svléknouti z kůže, zhnědl bych, omládl a ztratil rozum, voňavým kvítím vystlal jí lůže, píšťalu pěknou bych vyklepal z bezu, šípkový keř by věděl, že rozkvete, až si k ní vlezu. Plujeme, plujem, svítí mi nahotou, vždyť je to tak prostá a jasná věc na slunci v trávě. Nechoď sem, člověče, se svou hlupotou, poledne kol nás je šírá klec, před mříží zůstaň, najez a prospi se zdravě, ať lajdák jsi, nebo myslivec. Pst, posečkej, ticho, posečkej! Plujeme, plujem na zeleném voru, hudba nám v srdcích jak včeličky bzučí, ve vzduchu, v hrdlech ptačích je med. Jsme kousek štěstí, svobody, míru, nad věci dole, jež lhou a mučí, jsme prostoduchý vzlet. Posečkej ještě jen chviličku, pohleď, jak sen jí usedá na víčku, posečkej! Pst, ticho, pst – nebo kormidlo vezmi, pomalu, po slunci ten vor náš vez mi, nespěchej: než s medem ten bílý krajíc dne tu sníme, však my se domů doplavíme, pomalu, po slunci, dej se vpřed, bydlíme: Smíchov, 940.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

420. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má jizba. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. BOŽENĚ VLACHOVÉ (Jan Neruda)
  3. Prší, prší. (František Táborský)
  4. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Goll)
  5. JARNÍ PÍSNĚ FEUILLETONISTOVY (Jan Neruda)
  6. Cestou. (Emanuel Miřiovský)
  7. LETNÍ VZPOMÍNKY (Jan Neruda)
  8. VODNÍK. (Karel Jaromír Erben)
  9. 6. Očka drahá, jděte spat, (Marie Čacká)
  10. DVOJČÁTKA. (Ladislav Arietto)