Prší, prší.

František Táborský

Prší, prší zticha, hustě, sedlák bohu vzdává dík – milý bože, takým deštěm chtěl bych býti okamžik. Nad postýlku bych se spustil, byl by ze mne hospodář! – zticha – sladce, hustě – žhavě milé své bych líbal tvář. A ona by šepotala jako růže povesní: Ševel, ševel, dešti drobný, vždyť se při tom dobře sní!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

262. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA JARNÍM SLUNCI (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Pírko. (Eliška Krásnohorská)
  3. NA ZNAKU POD ŠIRÝM NEBEM... (Stanislav Kostka Neumann)
  4. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Goll)
  5. PĚKNÉ KONÁNÍ. (Adolf Heyduk)
  6. VII. Oblaka po nebi (Josef Kalus)
  7. JARNÍ PÍSNĚ FEUILLETONISTOVY (Jan Neruda)
  8. DVOJČÁTKA. (Ladislav Arietto)
  9. BYS NÍZKÉ DUŠE ZDVIH’ (Antonín Sova)
  10. Ukolébavka. (Anna Simerská)