MIRAMARE.

Adolf Bohuslav Dostal

Lekníne, vykvetlý z modravé hlubiny, obláčku pěnový na skálu zbloudilý, bělostný půvabe přešťastné hodiny, blednoucí krásou tvou dlouho jsme chodili. Do oken západ když zasadil rubíny, teprve mlčky jsme k moři se vraceli, ozvěny polibků zněly nám z hlubiny, vlny jak pode zdí ke dnu se ztrácely... Ale pak šero se sesmeklo se strání, slzavá vzpomínka kmitla se na rose, nad bílý leknín se teskliva naklání. A jakby zvedlo se z večerní temnoty, na vlnách jakoby za moře vztáhlo se šílené vzlyknutí ubohé Charlotty.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

797. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁLADA. (Sigismund Bouška)
  2. OKNO. (Sigismund Bouška)
  3. RADOST. (Sigismund Bouška)
  4. SMRÁKÁNÍ. (Hermor Lilia)
  5. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  6. JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME... (Antonín Sova)
  7. Motiv z Beethovena. (Otokar Březina)
  8. PÍSEŇ. (Růžena Jesenská)
  9. BONE VENTE! (Rudolf Medek)
  10. SARAIL (Jan Opolský)