Vlak.

Stanislav Kostka Neumann

Když v okně chladem tmy své nervy konejšíš a v dáli hvizdne vlak do teplé letní noci, a výdech zrychlený a temný uslyšíš... odtrhnout od hudby té nebudeš se moci, a smutkem zvlněná ta zachví tebou tiš... ke sklu se přitiskneš... hruď touhou mocně dýchá po nových obzorech, jež v dáli zatušíš... a zrak tvůj navlhlý do tmy té dlouho píchá... Dnes žárem sluncí mdlý a jejich palčivostí, kdy stichly žaloby ku stěnám, jež mne hostí, a tužby umlkly, v něž duch se marně vrhá, za mrtvých večerů, když slyším přidušené oddechy vlaku, jenž se lesem k Praze žene, dál spí má duše, spí... jen tělo sebou trhá...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

135. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. STARÁ VZPOMÍNKA (Antonín Sova)
  3. HLAS POD OKNY. (Karel Babánek)
  4. Vítr. (Jan Daniel Korvín)
  5. Večer. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  7. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  8. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  9. VE SPÍCÍM MĚSTĚ (Jan Opolský)
  10. NÁLADA. (Karel Toman)