Vlak.

Stanislav Kostka Neumann

Když v ok chladem tmy své nervy konejšíš(J6m) a v dáli hvizdne vlak do tep let noci(J6f) a dech zrychle a tem uslyšíš(J6m) odtrhnout od hudby nebudeš se moci(J6f) a smutkem zvl ta zachví tebou tiš(J6m) ke sklu se přitiskneš hruď touhou moc chá(J6f) po nových obzorech jež v dáli zatušíš(J6m) a zrak tvůj navlh do tmy dlouho chá(J6f) Dnes žárem slun mdlý a jejich palčivos(J6f) kdy stichly žaloby ku stěnám jež mne hos(J6f) a tužby umlkly v něž duch se mar vr(J6f) za mrtvých veče když slyším přiduše(J6f) oddechy vlaku jenž se lesem k Praze žene(J6f) dál spí duše spí jen lo sebou tr(J6f)

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

135. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. STARÁ VZPOMÍNKA (Antonín Sova)
  3. HLAS POD OKNY. (Karel Babánek)
  4. Vítr. (Jan Daniel Korvín)
  5. Večer. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  7. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  8. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  9. VE SPÍCÍM MĚSTĚ (Jan Opolský)
  10. NÁLADA. (Karel Toman)