NEMOCNIČNÍ POSTEL

Stanislav Kostka Neumann

Je nemocnič postel(Na) tak čista tak přísna(Na) jak v parnu venkovský kostel(Na) osvěží nekajícka(Na) jak širo klisna(Na) hřbet pro ušlého poutka(Na) Zapadneš do břemeno(Na) jež dlouho tahali světem(Na) jsi vzpomínkami nalit jak mlékem vemeno(Na) leč ospalým podoba se tem(Na) Narovnáš da(Na) vzpomeneš jakou kdy hu nesla(Na) rozpřáhneš ruce je s místa na místo klada(Na) vzpomeneš byla to vesla(Na) byly to ky nebozezy(Na) natáhneš nohy ohneš je v kolenech(Na) vzpomeneš dochával dech(Na) pod nimi nad nimi kolem a mezi(Na) deseti ze zdvihal se prach(Na) zkusily vykonaly nely strach(Na) ce se protáhneš v nesmír libosti(Na) s něhou a milos(Na) milenka jala všechno tvé ži(Na) v obje mlčeli(Na) Srovny hory jsou kameni cesty(Na) a vyschly řeky jež jsi přebrodil(Na) umřela cizina s hormi městy(Na) tadel vrkot a zbra chřest a os noč kvil(Na) Jsi v měkkých loktech ticho máš střechu(Na) postel nese(Na) jako nosily polštáře mechu(Na) v docím lese(Na) Na rod louži v bárce se kobáš(Na) pod hlavou teplou plachtovinu(Na) zavře oči máš(Na) lhal bys že myslíš že vzponáš(Na) díš ležím a plynu(Na) Je nemocnič postel(Na) tak smutna tak chuda(Na) jak ztuch dusi kostel(Na) když venku slunce ská(Na) jak lupenko klece sestave nuda(Na) když v hájích jaro již své nezbednosti pís(Na) Je nemilovanou ženou(Na) zkaženým dechem ranou obnaženou(Na) a ne nikdy dost(Na) drží nechce propustiti(Na) z obje v kterém se (Na) houstnou klivost(Na) Lasciv matrona pa Monika(Na) trá pocelem me kolem(Na) anebo Venus syphilitica(Na) svým ničí alkoholem(Na) V ní zmítáš sebou jak na suchu(Na) lape parma(Na) jsi zeň žízníš po vzduchu(Na) a venku pustne ti farma(Na) po cestách žízníš po obzorech(Na) po ši plav na těžkých vorech(Na) po ruchu(Na) A zmítáš sebou stále ce(Na) na pravou stranu na levou na břicho na da(Na) je pas ce nemocnice(Na) a v koutech inkvisiční čí lada(Na) Železná panna hořovo lože(Na) kru se ba tvým lem(Na) o pelest železnou udeříš čelem(Na) zasténáš zavoláš bože(Na) a bohem snad je ti jen ulice(Na) dost dlou pro kro nazdařbůh(Na) či palouk u silnice(Na) na němž bys lel sudy(Na) Chuť zabrati máš jak na jaře pluh(Na) roztříštit souvislost vztahy a trudy(Na) rozpřáhnout ruce otřásti stěnami(Na) z věze vyběhnout sluncem i mlhami(Na) vpřed ti se děj se co děj(Na) Oh moci žeti Přes vše co zamy(Na) S kaktovým květem risika(Na) vrhnout se v něja rej(Na)

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

453. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. nemocnice (Stanislav Kostka Neumann)
  2. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel (František Gellner)
  3. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  4. POVÍDKA ZE SYCHROVA. (Bohdan Kaminský)
  5. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)
  6. HNANCI. (Antonín Klášterský)
  7. IMPROMPTU. (Josef Svatopluk Machar)
  8. NA DVOŘE. (Petr Křička)
  9. BÍLÁ PANÍ (Jaroslav Vrchlický)
  10. RYCHLÍKEM Z PRAHY. (Karel Dostál-Lutinov)