ZPĚV VĚŘÍCÍHO

Stanislav Kostka Neumann

Všechno své myšle z modře a nachu(Na) často již viděl jsem v silničním prachu(Na) ztepilou slunečnici s ohnutým stvolem(Na) dosti se nazřela směrem kde dní se(Na) stále se točila po světla se(Na) kdekoli kdykoli podal ji čas(Na) umdlela hle smutkem a bolem(Na) spálil ji če mráz(Na) Báz a bolesti příliš lidské(Na) představy jaly mne anemické(Na) nezra jablka dojednoho vichrem sraže(Na) mlhami stěhu se ptáci(Na) jak ve tmě svícen tesk vzpínal jsem ramena(Na) volal jsem rcete zda se nám jitro již vra(Na) v němž kvete práce a sen(Na) rcete kdy vejdeme v pokojnou pohodu(Na) chtěl bych jak plachta spuštěn být na vodu(Na) v jas a sy den(Na) K poho přece(Na) patřím jak vlny svit k řece(Na) ke křo nice k ose pol květ(Na) neže ti ruky(Na) kte by nad bol a muky(Na) vždy znova chtěla a dovedla čnět(Na) kte by horoucji(Na) za věcmi tíhla kte se (Na) na ši hladi ru(Na) nad tuto chudou mou pravici(Na) štěrk aspoň tloukla pro lou silnici(Na) pro štěpy v sadech nejednu kopala ru(Na) tu od věrných stis ji odehnali(Na) stroje nejvlastnější vzali(Na) jak pestík plmu květu jenž zrál(Na) leč nemohli vzíti ru(Na) ni v soumraku jenž se bál(Na) Úna smutkům a úzkosti(Na) kte mi klečely na prsou(Na) vždy znova jsem unikl k radosti(Na) a podrán napiatou(Na) po du vztyčoval jsem se slzami jsem se smál(Na) Kolikrát klesl jsem tolikrát jsem se zdvih(Na) bylo to mnohokrát(Na) leč byť bych i toužil po klidu po rytmu jmů občanských(Na) nutno li snesu snad no i pád(Na) Chci trti jestliže trti třeba(Na) ba s tici mohu i zahynouti(Na) vylen usmýkán(Na) vždyť nechci ru pro trochu klidu a chleba(Na) chci se svým rodem do světla svobody vplouti(Na) kde kaž na svém pán(Na) Na voru smrti po rudém proudu(Na) plujeme k zemi již přeoral kov(Na) Oh moci pobit panenskou hroudu(Na) vyslechnout modlitbu kovných slov(Na) Jde pochod kudy šly naje(Na) brány jsou dokořán prapory na domech(Na) Oh moci vidět jak okno se zasměje(Na) mimo jdeme v zástupech(Na) Kdo že by tedy nechtěl se dočkati(Na) dne jenž v předsta do k závrati(Na) a kdo by nebál se nebál jak pod mračnem zkvet již lán(Na) že se ho nedočká v seznamu šťastných osudem přeškrtnut(Na) nehoden odny za trýzeň trud(Na) propuštěn v nemilosti nevyznamenán(Na) Čekal jsem čekám v té bázni(Na) naje solnou svou láz(Na) mne povzbuzuje(Na) pokor vezmu vše čemu jest přiti ješ(Na) nechť maso i mysl hryžou dalšího otroctví kleš(Na) jen když se postupuje(Na) jen když krok za krokem blíží se hodina(Na) kdy rozhoří se stín(Na) kdy na svém se po svém zaří rodina(Na) jejíž jsem divo syn(Na) A nedočkám li se nejsem li navržen(Na) pro toto vyzname(Na) a potřebuje li osud i život můj(Na) jak jeden ješ den(Na) zde jsem nechť vezme moud v ko(Na) bratři se dočka(Na) ti se dočka(Na) duj tře duj(Na) ty kte neseš semena naše(Na) a neohlížíš se plaše(Na) přese mne duj(Na) přes tesy skal a steril ze(Na) do prsti úrodné vlož naše (Na) k cíli duj(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

770. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MIMI (František Zavřel)
  2. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  3. ČERNÝ TÝDEN. (Viktor Dyk)
  4. Obět (Xaver Dvořák)
  5. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  6. Dnes jsem ji viděl! (Jan Červenka)
  7. CO SLUNCE NA KVĚTINÁCH ČASNĚ VSTALO... (Antonín Sova)
  8. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  9. Čekání. ( K. Egor)
  10. CO V NEBE PATŘÍ (Růžena Jesenská)