Reminiscence.

Adolf Bohuslav Dostal

To netušil jsem, když jsem zřel vás loni a v ruce své jsem držel ruku vaši, že duše má se k vaší někdy skloní a v rozloučení budete mi dražší. To netušil jsem v onom divém letu, jenž unášel nás sálem při kvapíku, že jedno slovo vašich teplých retů mi v srdci vzbudí symfonii díků. Ba netušil jsem, že to může býti, že budete kdys modlou mojí duši, a obraz váš že ponesu si v žití – vždyť štěstí svoje člověk nejmíň tuší. Jen to mi líto, že tu lásku žhavou my poznali jsme když už pozdě bylo, a jaro to, jež táhlo naší hlavou, že v plný květ se nikdy nerozvilo. A líto mi, že neřeknu vám ani, co v mojí duši dlouho plálo jednou, jen ruky stisk mi snese požehnání, a ve snu jen se ruce k nebi zvednou.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

656. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Jaroslav Vrchlický)
  2. Z lesů. (Růžena Jesenská)
  3. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  4. I Jak duši uvolním a něhu rozestru (Rudolf Medek)
  5. Na odchodu. (Vojtěch Pakosta)
  6. CHYŤ! (Jaroslav Vrchlický)
  7. V LESNÍM ZÁTIŠÍ U STUDÁNKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. 74 Nejsem u Vás a jsem přece (Jan Evangelista Nečas)
  9. V lese. (Bohuslav Květ)
  10. 12. Dnes k Tobě, k Tobě, Bože můj! (Vojtěch Pakosta)