Sonet po rozmluvě s přítelem.

Adolf Bohuslav Dostal

Můj přítel řekl mi: Ty bloudíš, bloudíš, hochu, že verše píšeš teď, jež lehce čtou se sice, leč nepřináší nic, než jenom vůně trochu, pár trilků jásavých a tvého srdce květ. Však, hochu, budoucnost, ta nepozná tvé jméno. Dnes poesie tvá už nemá ceny více! Jen červánek to, jímž tvé nebe ozářeno – kde však jsou problémy, jež řeší dneska svět? Ty drahá bytosti, k níž modlí se mé mládí, což v chvílích velkého a zářivého štěstí se ptají naše rty, co řekne příští věk – když pěli slavíci, my měli jsme se rádi, a v dlouhém objetí jsme zřeli růže kvésti, a v snech svých dýchali jsme vůni fialek...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

220. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. To byla všecko prý otřelá slova, (Jaroslav Vrchlický)
  2. NEZNÁMÉ! (Antonín Jaroslav Klose)
  3. DRAHÝM DĚTEM (Jaroslav Vrchlický)
  4. Jakubu Seifertovi po prvním představení veselohry „Noc na Karlštejně“. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Čteš verše mé jen jako pěkné básně (Jaroslav Vrchlický)
  6. XVIII. (Lístek poslední.) (Antonín Jaroslav Klose)
  7. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Vánoční strom. (Herma Pilbauerová)
  9. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PÍSEŇ ROZMARNÁ. (Ludvík Lošťák)