Podzimní nálada.

Josef Dyrhon Jiří Budovec Jaroslav Vltavský Josef Ruben Gustav Mach Karel Hlaváček Prokop Skalický František Karlínský Josef Prušák J. Aren Karel Lang Václav Lípa Josef L. Trkal Pavel Maran Jaroslav Zalužan

Podzimní nálada.
Na lávce v starém parku sedím sám a na dobu si zašlou vzpomínám. Dřív všude zeleň byla, pestrý květ, v kout každý v křoví slunný paprsk vlét’ a ptačí písně zněly ve větvích, v ně veselý se mísil dětí smích. – Teď v parku pusto je. Ve mlhavé se všechno halí smutku závoje. Již zvadly květy – znikly jásavé ty písně ptačí, i hlas dětský z míst těch s letem prch’. 32 Jen svadlý, žlutý list teď tiše padá k zemi se snětí, v něž – holé víc – vítr-li zaletí – jak requiem by smutné zapěti chtěl přírodě, již zima uchvátí. I myslím si: Teď život vytratí se zvolna z přírody. Však s jarem zas se vrátí v ni a zase svěží list a květy vzpučí, zazní ptačí hlas a zase paprsk jasný do všech míst zalétne a vše nově vyzlatí... Proč jenom člověku se jaro nevrátí? 33 JOSEF PRUŠÁK.