Za letního večera.

Josef Dyrhon Jiří Budovec Jaroslav Vltavský Josef Ruben Gustav Mach Karel Hlaváček Prokop Skalický František Karlínský Josef Prušák J. Aren Karel Lang Václav Lípa Josef L. Trkal Pavel Maran Jaroslav Zalužan

Za letního večera.
Juž večer! V ticho doubravy se sklání, v to ticho zadumané v svaté chvíli, jen z dálky lehce zpěvný potok kvílí, neb vánek časem v lehkém šepotání do korun stromů zkazku svoji dýchá. Po kmenech ještě tu a tam se honí, jak nádech zlata, slunce políbení již blednoucí, jak úsměv v mrtvém snění. Tak ticho kol! Jen z křoví časem steskne si pták, jenž s písní v zpěvné hrudi dřímá a cvrček z louky tichou píseň zvoní. Se stromů žluté pryskyřice roní se jako ručej slz. – Vše kouzlem jímá v té poušti temna jako svatyň snivá. 68 Ó přírodo, v své velebnosti velká! Ať hřímáš v bouři,bouři jako orgij divá, zdaž srdce boha v hrudi tvé to nelká, ať v němém tichu, v klidném dřímáš snění, v par závoj stajena, ať v rozechvění své vášně „matkou být“ se chvěješ v záři, zda nesplývá ten úsměv z boha tváří, zda nejásá ten bůh, když jaro usměje se, a zpěv se rozléhá po nivách, luzích, lese? A člověk v také velké chvíli cítí, že není sám, že za tou clonou taje lesk božských snů jak tucha ráje hraje, že na tvých ňadrech celý život sníti a pít z nich lásku, souzvuk hmoty s duchem, tvou krásu pochopit a v ni se vžíti; z tvé knihy číst – že není v echu hluchém hlas vlastní obrážet, leč poznání cíl svatý, cíl pravdy, svobody v tvých tajích najít zlatý! 69 JAROSLAV ZALUŽAN.