Před válkou.
Tmu čiročirou budoucnost nám nese –
Což z drápů války nikdy nevymkne se
duch hledající ideálů, krásy –
Což nikde není pomoci a spásy?
Je potřeba, by lidstvo – aby žilo –
svých statných synů těla roztříštilo,
by pole pila teplé krve proudy!?
Kde práva štít, kde spravedlivé soudy?!
Tak vzdychám, volám – Hlucha leží země;
hlas jenom tichý ozývá se ve mně,
že vlnami jsme, na nichž bouře lítá,
že prachem jsme, jenž po cestách se zmítá.
3