Staroškolské dějiny.
Staroškolské dějiny
divné mají líce:
Ten, kdo vedl válek víc,
má tam listů více.
Násilím kdo povalil
klidné cizí říše,
tomu se tam jména zvuk
s příjmím Velký píše.
Kdo lid honil na jatky,
šlapal jeho práva,
tomu se tam do světa
vytrubuje sláva. –
Ale přijdou časové –
Věk náš už k nim letí –
jež tu slávu slaměnou
vymetou jak smetí.
S ovzduší své oslavy
Napoleon klesne,
války budou vražděním
vášnivosti děsné!
12
Dvě stě let – až Bůh svou láskou
kříse národ ze mdloby
hochům z chalup vdechl ducha
do práce a nadšení –
Kéž by národ nezapomněl,
v čem jest jeho spasení!
13