VĚŽI DAVIDOVA!

Karel Dostál-Lutinov

Krásné je město, nad kterým se věže k nebi pnou, ty líbají se s hvězdami a mraky kol nich jdou. Krásný je hrad, jenž věží svou se přes údolí dívá a vítá z dálky poutníky, jimž hlásný rohem zpívá. Věž k nebi zvedá lidský zrak a hlídá od nepřátel a zvoní, hlásí hodiny a chrání obyvatel. Ty, Matičko, jsi naše věž, věž z mramoru, vždy nová, věž z bílých kostí slonových, ty věž jsi Davidova. K Tobě své oči zvedáme, když děs a strach nás tíží, zde útočiště hledáme, když nepřítel se blíží. Ty jako štíhlá, pevná věž nám ukazuješ k nebi, a pod svůj plášť nás ukrýváš, když pekla chřtán se šklebí. Ó přijďte všichni, křesťané, v té věži hledat spásy a s její výše prostranné přehlížet světa krásy. Zde do výklenku věži té, jež přesahuje světy, na důkaz lásky, úcty své kosatců stavím květy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

391. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 16. Pahorek jest, na němž rozvaliny (Jan Kollár)
  2. 230. Tožť jest onna veleslavná Praha, (Jan Kollár)
  3. HLINĚNÝ PTÁČEK. (Eliška Krásnohorská)
  4. 440. Při silnici s vysokou a hrubou (Jan Kollár)
  5. 289. Zavzni ještě znovu slavenskými (Jan Kollár)
  6. 514. Kudy sme šly, bylo rozšířené (Jan Kollár)
  7. 58. Neste jí tam tyto cyty vřelé (Jan Kollár)
  8. 60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno, (Jan Kollár)
  9. 279. V meziříčí tom, kde rozložilo (Jan Kollár)
  10. 266. Co to za div nad Dunajem vstává, (Jan Kollár)