LABUTI

Jan Opolský

Co bylo bájí, v každé z nich vál smutek z očí, pukal smích a třeskly vinné číše, a labuti svůj klonily nad tůně oblouk spanilý a plavily se tiše. A s přirozenou gracií, jež měkký pohyb ovíjí jak do závoje z rosy, zjev byly čarný, líbezný jak nedobyté princezny, jež hvězdy v čele nosí. A uzříce se v jezeře v své něze a v své nádheře jak živé snění chvíti, na sladký obraz neživý tak v nitru byly žárlivy jak Narcis na své bytí. Ač bylo v světě bájí dost, přec v každé z nich se žárlivost jen v krvi na vždy zhasí, tak ony pro svou podobu si béřou s sebou do hrobu jen kletbu svojí krásy.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1000. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HLADINA (Rudolf Medek)
  2. PŘÍCHOD PROROKŮ. (Antonín Sova)
  3. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  4. COMMUNIO S MRTVÝMI (Hermor Lilia)
  5. KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE. (František Rybář)
  6. MŮRA. (Antonín Sova)
  7. SLZA (Arnošt Procházka)
  8. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  9. L’ENFANT PERDU. (Vladimír Houdek)
  10. LUBUŠA (Stanislav Kostka Neumann)