SÓLO V TICHU

Jan Opolský

Les nehučí. Je ticho tak, kol plynouc těžce jako vrak, jenž množství vody dělí, ni travina, ni pýr a chvoj, sníc, neprojeví nepokoj a zřídka zaševelí. Jak neživý je vzpřímen les, a síla smrti kotví kdes, kam nemožno spět za ní, zde nenalézáš hranici, kde končí život bující a počne umírání. Je polotónů zrak tvůj syt, jak lázeň vlahá šerosvit vše polévá a topí a tak ti prostor připadá jak zakuklená záhada, jíž duch tvůj nepochopí. Až toho ticha zralý plod co pramen tajných, živých vod se ozve – pění drozda, sten zdušený a nesmělý, jenž srdce moje rozdělí a z marné touhy rozdá. To není útlý ptačí zpěv, víc kaskádě, s níž kane krev, to podobno je spíše, a duše těžko rozezná, zda míra smutku bezmezná vlá z hlubiny či s výše. Co nelze odět’ v slovní šat, tu slyšíš v hebkém altu štkát, jak těžkou zpověď srdcí. To není zpěv, toť moře tuch, jež bije smutně ve tvůj sluch, kamž slepě chceš se vrci.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1220. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  2. PROMĚNY (Antonín Sova)
  3. Ozvěna. (Antonín Klášterský)
  4. LÉTO (Karel Toman)
  5. VICHR VEČER. (Hermor Lilia)
  6. Dřevo. (Ferdinand Písecký)
  7. Nostalgie. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. vyhnancův kraj (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Je staré místo v rodné krajině, (Hermor Lilia)
  10. TICHÁ STRÁŇ (Jan Opolský)