Jak akkord byl by udeřen tak slaboučký a libý
a všecky tóny sytější jak před ním uhasly by,
tak vůně lehce smíšená po dyanthu a rdesnu,
jež zmarní smysl života, jej ukládajíc ve snu,
se s jinou vůní pronikla, jež omamuje včely,
již vřes jak píseň duchovou rtem suchým zaševelí.
Jak v přidušeném trojhlasu směs vůně této vlavá –
ve vzdech se vila úlevný, jenž bolest překonává,
a putovala nad luhy a nad potoky chladné,
z nichž hořký závan řeřichy jí do trojhlasu vpadne.
I thymián a smolnička, i koriandr mdlící,
jenž smilná živí myšlení jak lázeň se skořicí,
své polotóny vložily do souzvučnosti její,
však každá znící jednotka všech druhých omamněji.
A potom háj, kde pinie jsou krví slunce tknuty,
slz ručej smolných roníce jak slastmi probodnuty,
sbor vlastních vůní slučoval ve včasném zrání plodů,
jak může z prsou vězněných vlát’ prosba za svobodu...
Ten akkord, ač byl udeřen, víc’ nevyzněl v své délce,
svůj zastavily stromy šum a traviny své stélce,
i zatajila bystřina v své hrudi výdech čistý,
pták, jak by hřích svůj zveličil, jej ztajiv mezi listy.
I ustrnuly obláčky v svém bezútěšném plutí,
zem’ jako sličná omdlelá, jež leží bez pohnutí
a sluncem si být’ laskána a křísena být’ přeje
a poznat’ vláhu šťastných slz i tíhu beznaděje.
A nyní, slyš, jak ve flétně lká duše třtiny měkká,
jak modlitba se rodící, s níž nevěřící kleká,
jak lidské krve proudění a vykypění vřelé
ve stálou touhou trýzněném a zcitlivělém těle.
A nyní, slyš, jak ve flétně, když zvedne se k rtům Pana,
snů převyšuje tesknotu zlá vášeň obávaná,
jak dominují plameny nad září touhy trudnou,
v nichž sny, jež měly něžnost duh, tak plápolavě rudnou.
A nyní, slyš, jak ve flétně sten smyslný je zrozen,
jsa nakypěný rozkoší jak hojnou šťavou hrozen
a Pan pol krytý v ostřici svou oživenou flétu
jak zasvěcuje smilnostem a vznícenému létu
a jednu z Dryád nejsladší a z Bassaridek lesa,
jež slastí nad svou nahotou a rujným tělem plesá,
jak uchvacuje žádostně, v svém sevření ji dusí,
kol paže své si ovinuv vlas její plavorusý,
svých zubů otisk zanechav a popleniv ji dravě,
až serval z růží jezerních i věnec její hlavě.