5. Dvacet roků! Dvacet roků!

Ranko Petar

5.
Dvacet roků! Dvacet roků! Dvacet roků! Dvacet roků!
 Nechci lháti jako panna! Prvně jsem se zamiloval do havana, do havana! Ani ne tak do havana, ještě na to myslím plačky, jako spíše do trafiky, jako do té prodavačky! Tehdy byla ovšem růží, nyní již je babkou křehkou, tehdy byla pannou v srdci a v nožinkách srnou lehkou. A já tehdy lásce k vůli potápěl se celý v dýmu, až mne tatík pohněvaný z domu vyhnal ku podzimu. 9 I jdu rovnou do trafiky: „Chceš mne, drahá, z polovice?“ Kýho čerta! Jaké dneska dlouhé to má náušnice! Jeden v levo, druhý v pravo, každý od ní lásku žádá – ty můj bože! jako by tu pravá hřměla kanonáda! Hněv mne chytil divý, krutý, všecky tři jsem probod – okem, a ukojiv pomstu dravou, ihned byl jsem venku skokem. To můj román – pravda pouhá – pak jsem vyhas jako sopka a na zimu k tatíkovi vrátil se jak zmoklá ťopka. 10
Básně v knize Nemilostné písně:
  1. 1. Požehnaný, kdo posvěcen
  2. 2. Ty otvíráš mi v rájů ráj,
  3. 3. Z svých písní trůn ti udělám,
  4. 4. V růžích bdím i sním, když venku
  5. 5. Dvacet roků! Dvacet roků!
  6. 6. Juž je konec, juž je konec!
  7. 7. Já jsem ten rytíř z pohádky,
  8. 8. Byl jednou čas, kdy tabák býval stíhán,
  9. 9. Co jest tabák, nikdo neuhádne,
  10. 10. Jak mně se láska zdařila,
  11. 11. Láska, naděj, víra, sirky –
  12. 12. Jak? Proč mi tabák milejší
  13. 13. „Tabák tvůrcem lidské zkázy,
  14. 14. Proč vyhýbám se vašim plesům,
  15. 15. Bůh přišel ke mně na kávu:
  16. 16. Ó doutník není ledacos,
  17. 17. Tož pravda přec, že nad dýmku
  18. 18. Býť nepřítelem kuřáků,
  19. 19. Tak mladý, a juž složil nohy!
  20. 20. Tak juž se loučím s junáctvím,
  21. 21. Už napřed slyším chvalozpěvy,
  22. 22. Ani bych tě, dýmko drahá,
  23. 23. Lidé, pláču; ach! má dýmka zhasla,
  24. 24. Již jí není! Pukni srdce hořem,
  25. 25. Mrtva, mrtva! Zhasl plamen v oku,
  26. 26. Na tebe moh sultan býti hrdým,
  27. Dozvuk.
  28. 1. Už jsme dýmku pochovali,
  29. 2. V ní oživla matky krása,
  30. 3. Kdo se bojí ženských rtíků,
  31. 4. Z tabatěrky vážiť možno vědu,
  32. 5. Mně se zdá, že zřím tě všudy, všudy;
  33. 6. Dík, že pro mne není vnady více,
  34. 7. Byla by to radosť v světě,
  35. 8. Škoda, že nebylo tabatěrky,
  36. 9. Co jest smrť? se pyksly tážu,
  37. 1. Dík tobě, pane na nebi,
  38. 2. Ó ano, s růžným děvčetem,
  39. 3. Ba je to věru k zoufání:
  40. 1. Ó probuďte se, drahá paní,
  41. 2. Ach, bolestí jsem všecek plný,
  42. 3. Jeť láska jedem, jen že někdy
  43. Don Píšťala.
  44. Páter Zefyrin.
  45. Podle pessimistův.
  46. Na strýčka N.
  47. Vácslavu Bumbalovi k svátku.
  48. Farář z Těšína.
  49. Pan otec.
  50. Prorok Šofka.
  51. Čeho třeba poetům.
  52. Pokrok.
  53. Osud.
  54. „Adamité“ z roku 1878.
  55. Domýšlivosť.
  56. „Klinkavá“ poesie.
  57. Adolfu Heydukovi.
  58. Kritik.
  59. Jiný kritik
  60. Neříkejte:
  61. Sylvestrové přání na rok 1879.
  62. Soudný den.