Podle pessimistův.

Ranko Petar

Podle pessimistův.
1. 1.
 Ó přírodo, zlá přírodo, slyš přísahu mou jistou: Neučiníš-li mne věčným, budu pessimistou! Ten čarovný svět, nádherný svou zavřeš-li mně rukou, zbavíš-li mne slavíků mých, co mým růžím tlukou; hvězd spanilých, snů večera mně zahalíš-li sbory a svou hlínu na rozluku vsypeš do komory: hrob klnutí mé nesnese, a z jeho tmavé čardy vstane nový leopard, nebo Leopardi!... 62 2. 2.
 Zná lidstvo mnohý hlahol divoký, jenž drtí loutnu, trhá struny, jenž na bojiště žene otroky a králům bije o koruny; jenž k nebi nářkem stená zoufalým a v peklo věčnou kletbou padá: já zvuk ten v bolesti své rozpálím a naučím ho úpěť: Zrada! Ó zrada, zrada, pohleď kamkoli! Ty hvězdy, k nimž jsi někdy toužil, ty lesy, moře, všecko okolí, po kteréms jindy orlem kroužil: ta mrtvá příroda och, nezhyne, ta zoufalosti tvé se rouhá – ó vesmíre, ty děsný zlosyne, či nejsi krev a vražda pouhá?! 3. 3.
 Ó kdybys lidstvo miloval, což bys mu neulevil? smrť nezachoval hádankou a ráj mu nevyjevil? 63 Proč děsným duši poznáním mi probuzuješ ze snu, že věčně mrtev zůstanu, jak ve hrob chladný klesnu? ***
Tak snil jsem roztrpčen kdysi, než vyplul měsíc hladce, než slavík zazpíval opět a já se vzbudil sladce... „Ó zaplaš teskné ty stíny,“ hlas do srdce se vtírá, „kdo práci zasvětí život, ten nikdy neumírá! Spíš hvězda s oblohy padne a perla v moři zhasne, než zhyne myšlénka velká a slovo písně krásné!“ 64
Básně v knize Nemilostné písně:
  1. 1. Požehnaný, kdo posvěcen
  2. 2. Ty otvíráš mi v rájů ráj,
  3. 3. Z svých písní trůn ti udělám,
  4. 4. V růžích bdím i sním, když venku
  5. 5. Dvacet roků! Dvacet roků!
  6. 6. Juž je konec, juž je konec!
  7. 7. Já jsem ten rytíř z pohádky,
  8. 8. Byl jednou čas, kdy tabák býval stíhán,
  9. 9. Co jest tabák, nikdo neuhádne,
  10. 10. Jak mně se láska zdařila,
  11. 11. Láska, naděj, víra, sirky –
  12. 12. Jak? Proč mi tabák milejší
  13. 13. „Tabák tvůrcem lidské zkázy,
  14. 14. Proč vyhýbám se vašim plesům,
  15. 15. Bůh přišel ke mně na kávu:
  16. 16. Ó doutník není ledacos,
  17. 17. Tož pravda přec, že nad dýmku
  18. 18. Býť nepřítelem kuřáků,
  19. 19. Tak mladý, a juž složil nohy!
  20. 20. Tak juž se loučím s junáctvím,
  21. 21. Už napřed slyším chvalozpěvy,
  22. 22. Ani bych tě, dýmko drahá,
  23. 23. Lidé, pláču; ach! má dýmka zhasla,
  24. 24. Již jí není! Pukni srdce hořem,
  25. 25. Mrtva, mrtva! Zhasl plamen v oku,
  26. 26. Na tebe moh sultan býti hrdým,
  27. Dozvuk.
  28. 1. Už jsme dýmku pochovali,
  29. 2. V ní oživla matky krása,
  30. 3. Kdo se bojí ženských rtíků,
  31. 4. Z tabatěrky vážiť možno vědu,
  32. 5. Mně se zdá, že zřím tě všudy, všudy;
  33. 6. Dík, že pro mne není vnady více,
  34. 7. Byla by to radosť v světě,
  35. 8. Škoda, že nebylo tabatěrky,
  36. 9. Co jest smrť? se pyksly tážu,
  37. 1. Dík tobě, pane na nebi,
  38. 2. Ó ano, s růžným děvčetem,
  39. 3. Ba je to věru k zoufání:
  40. 1. Ó probuďte se, drahá paní,
  41. 2. Ach, bolestí jsem všecek plný,
  42. 3. Jeť láska jedem, jen že někdy
  43. Don Píšťala.
  44. Páter Zefyrin.
  45. Podle pessimistův.
  46. Na strýčka N.
  47. Vácslavu Bumbalovi k svátku.
  48. Farář z Těšína.
  49. Pan otec.
  50. Prorok Šofka.
  51. Čeho třeba poetům.
  52. Pokrok.
  53. Osud.
  54. „Adamité“ z roku 1878.
  55. Domýšlivosť.
  56. „Klinkavá“ poesie.
  57. Adolfu Heydukovi.
  58. Kritik.
  59. Jiný kritik
  60. Neříkejte:
  61. Sylvestrové přání na rok 1879.
  62. Soudný den.