Štěstí.

Herma Pilbauerová

Jsi, štěstí, zrádné! v ráj nás vlákáš svůj, by blahem spitou děsné do propastí pak uvrhl svou oběť démon tvůj, a stokrát větší byly její strasti! Na ostrov zářný, kterýž vlnek rej jen celuje a sladkým šumem plní, kde ptáče ptáku velí: „Pěj, ó pěj,“ kde sterý květ a zlatý klas se vlní – tam zaneseš nás na svých perutech. Tam políbení tvého kouzlo, slasť, tam vůně, zpěv a šum a záře zlatá v sen ukolébá nás, v sen, jehož vlasť snad sama ráje krajina je svatá. Ó sladká chvíle na tvých perutech! Však běda běd, kdy život volá nás! Toť hrůzy jícen: Nade hlavou chmury, kol hučí moře, září blesku jas, a zrak nám děsu kalí černé stvůry. – Je marno vše, i němé prosby vzdech. A bezdné vody rodí pásmo hor, ve hromu ranách zmírají jich steny, a z kraje štěstí probuzený tvor – na skálu strasti bídně uvržený; a duší jeho letí těžký vzdech. Tu jeho spása! Zrádné štěstí, stůj, víc nevlákáš jej v klamnou svoji říši! – Teď moře usíná; hrom ukryt v sluj, a klidněji juž větru plíce dýší. – Jen duše na své skále rodí vzdech. – Však, co to zří? Zda neklame ji zrak? To v člunu sirena se v květy halí... „Já tvoje štěstí jsem, já černý mrak a hrůzy jeho svála v temnou dáli. Pojď v náruč mou, tam oněmí tvůj vzdech!“ A člověk? Bláhovec! Zas hluch a slep; zas letí v náruč štěstí, v blaha moře, a zapomněl, že ztýranou svou leb ku černé tiskl skále, skále hoře, kamž zanesen – na štěstí perutech. Ó štěstí zrádné! V ráj nás vlákáš svůj, by blahem spitou děsné do propasti pak uvrhl svou oběť démon tvůj, a stokrát větší byly její strasti!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

847. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XX. Naděj lidu. (Jaroslav Vrchlický)
  2. OBĚŤ NADŠENÍ. (Irma Geisslová)
  3. NA NEBI AZURU A V MOŘI STŘÍBRA PŘÍLIŠ... (Emanuel Čenkov)
  4. Moře – Maria. (Xaver Dvořák)
  5. Noc už prchá – u sítiny (Adolf Heyduk)
  6. Na hrobě přítele Josefa Josefoviče Jungmanna. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. Na podobiznu básníka s dítětem. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Antická reminiscence. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PÍSEŇ POUTNÍKOVA (Rudolf Medek)
  10. [Scirocco] (Jiří Mahen)