báseň bez názvu

Podbělovský

Což mám vždycky rozprávět řečí nevázanou, Když uznávám češtinu veršů býti hodnou? Syn slovůtného Cžecha* sy dát vzýt svou čest? Sedět v koutě němý, schvalně zanedbat pověst? Mne potomků chvála lektá: musým jim zpívat? Proč nemám být veršovcem? mám se jen dívat? Hle! vidím Phyloboga** harfu napínati, A čtvernohou píseň o knězy Ržímském hráti. Jak on se vynáší! kterak s nim motá! Sem y tam po obloze jak on se lopotá! Luka, pole, lesy, ze všech stran větrové Jsou mu k službám, k vůli se mu mění časové. Ani Barta nemá pokoj, musý harfu* vzýti, Do písně jeho sednout, veršům krásu dáti. Onť zpívá nebesky! pouhý člověk jest sprostý Vtip jeho pochopit. A mám zůstat pustý? Nenechte mne tak hynout vy Bohové Cžeští; Nadchněte mne vaší sýlou duchové věští. Což? mám se utíkati k cyzých krajin Bohům? Nejste vy dost schopní dát léky mým neduhům? Kterak pak Libuše* česky prorokovala? Zdaž někdy cyzých Bohů na pomoc volala? O nesmrtelná Umko!** dcero Svěntovíta, Ty mne řeď, tvou obranou bude čest jistá. Z Petřinského stánku, kde sy své tovaryšky Znát moudrost učila, na mne vpusť papršlky Umění svého, bych sy ouraz neuhonil, A přirozenost v snažení mém nepoškvrnil. V tvém lese svatém, an jest dubami obrostlý, Kde oltář drnový stál, teď mechem zarostlý, Tam, kde šedivý Cžech s synami se schazýval, Při selské oběti tvou chválu zpívával, Když zlatí časové plouli v samé sprostnosti, Pokudž ti Cžechové sloužili v nevinnosti, Tamť tobě novou službu s vděčností rozmnožím, A na nový oltář čistou obět položím. Mne jen, prosým, zachraň bídným býti veršovcem, Zváčem nemotorných slov nesmyslným lovcem. Nech mne naší češtinu bez nucení znáti, Bych mohl k pochopení Cžechům písně hráti. Odkudž jest to, že Phylobog svou nutí prácy? Průchod básně* zachovat nemá žádné mocy? Tys ho zamrštila, že se pyšný spustil; Teď veden pochlebenstvím hříchu se dopustil. Jak bloudící poutník, pohrdač vůdce svého, Padá nenadále do neštěstí hrozného. Bohům se svěřil, jenž jeho řeči neznají, A ti ho k posměchu pletky tlachat nechají. Mozek sy rozdrchá pracý rytmů čtvernohých, mu neporozumí žádny z Cžechů moudrých; Budeli chtít ve verši křičet jméno Peron, Musý hledat u Rozy, jeli tam kde Zelon; Aby míle zpíval, nemůže být bez pění, Musý totiž na koncy s tím srovnávat vění, Ach věru! stane se to; řekneli Svatyně, V jeho verši, nastojte! bude rochat svině. Ejhle Cžechu! na světlo jdou, prý, vazomluvky; Nerozumíšli tomu, jest tvůj rozum lehký.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ctnostný, ctný, ctnost, přemilý, nábožnost, přirození, sprostnost, múza, utěšený, žádost

30. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň na Jana Žižku z Trocnova. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  2. Slávia věncem ozdobená. (Bohuslav Tablic)
  3. Na smrt Michala Instytorysa Mošovského. (Bohuslav Tablic)
  4. Immortelly. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. Messiáš. (Josef Jungmann)
  6. U hrobu otce mého. (František Alexandr Rokos)
  7. Zpěv při příležitosti posvěcování Pešťanského chrámu (Bohuslav Tablic)
  8. Smrt Ludvíka XVI. Krále Francouzského. (Bohuslav Tablic)
  9. Kos. (František Chládek)
  10. Mladému nadšenci. (Josef Svatopluk Machar)