Lev a orlice.
I.
I.
V říši zvířat, na prestolu přírody posvátné,
Ve prostoře šíré, neobmezené,
Obr všeho živočišstva v moci veleznatné,
V jarosti své síly nepokažené,
Vládne lev co král zvířecích tvorů,
Boře nával různotvárných vzdorů.
Jako nebes ústa hromem, lev svým hlasem hřímá,
A hned se vše s poděsením probouzí;
Jen když v odpočinku sobě hově, klidně dřímá,
Pokoj se ve tváři tvorstva obrazí.
Hřivou třese, z očí blesk mu srší,
Když naň zištných lovců střely prší. –
Zvířat král ten skví se království Českého v znaku,
A jest velkých předkův našich oslavou,
K němu když pnem s chloubou zřetelnici svého zraku,
Blahé upomínky nás vždy zaplavou.
Se lvem na práporech květla síla,
Kteráž v rodu českém vždycky žila;
27
Se lvem v štítu jako lvové Češi bojovali,
Třás’ se svět, když k zbrani sáhal český lev.
V jeho odznaku nám děje důkaz zachovaly,
Že, kde český národ, tam též síly zjev.
Bílý lev se vznáší v rudém poli,
Hájit právo! za své heslo volí.
II.
II.
Kdož by neznal opeřence toho mohutného,
Jenžto, když svá křídla k letu rozepne,
Krouží nad zemí v oboru světa vzduchového,
Kamž se rychloletem blesku vyhoupne,
A z obzoru slunci nejbližšího
Patří na ruch světa vezdejšího.
Orel to, ten bystrý vládce vzduchu nadzemského,
Jenžto k tělesům nebeským putuje;
Orlice pak, pečlivá, vždy věrná družka jeho,
Na temenu skal mláď svoji pěstuje.
Orlice, máť něžná svojich plodů,
Dbá o jejich blaho, o svobodu. –
Na Moravě družné, na Moravě požehnané,
Jaré orly vychovala orlice,
A ti orli matce od Tatarů rozedrané
Dali svobodu, vlast drahou bráníce.
28
Orlicí Morava honosí se,
Neboť v jejím zemském znaku skví se.–
Čechy s Moravou v spojení jsouce po století,
Nesly společně osudu dobro, zlo,
V bratrském Čechové s Moravany ve objetí
Ctili svazek, jímž je božství spojilo.
Mocný svazek tento trvej stále
Ku blahu i národa i krále!
29